Pořad typu "Na vlastní oči" přinesl reportáž o dámě, které agresivní řidič kopnutím promáčkl blatník za to, že ho rozčílilo zdržení a následně pejorativní gesto paní na jeho blikání a troubení.
Den před tím jsem u svého vozu objevil úplně stejné poškození. Bohužel jsem nevěděl, jak a kdy jsem k němu přišel. Blatník byl promáčknutý tak, že to nemohl udělat nešikovný řidič. Bylo to jasné kopnutí nějakého cholerika, možná, že jen bujarého opilce. Nevím, protože určit čas nebylo možné. Ten můj agresor se na mém autě vyřádil v době, kdy jsem u něj nebyl. Když jsem zpytoval svědomí, vzpomněl jsem si, že jsem na hlavní ulici den před svým objevem prováděl s autem obrat o 180 stupňů a z dálky se blížilo auto. Nejspíš jelo rychleji, než je ve městě běžné. Myslím, že jsem již dost zkušený řidič na to, abych odhadl, jestli na to mám dost času. Teď si vybavují jak u mně přibrzdil, nejspíš, aby si mně prohlédl. Všiml jsem si jen, že to byla pražská značka. Protože jsem na onom místě parkoval dvě hodiny, měl ten pán dost času se vrátit a provést svoji pomstu. Kdybych neviděl pořad z úvodu, vůbec by mi něco takového nenapadlo. Bral bych to jako druh vandalismu a jako přírodní úkaz bych to i řešil. Teď jsem měl námět na přemýšlení. Kolik teď za poslední měsíce proběhlo zprávami případů, kdy agresivní řidič způsobil škodu lidem, kteří nějakému nadčlověku překáželi. Pokud nejde o život, je to vždy jen sprostá zlodějina, protože škodu hradí ten, který ji nezpůsobil. Proč? Jenom pro zahojení ega, jednoduchých lidí, kteří se pak svým činem chlubí před sobě podobnými. Ten můj neměl ani dost odvahy, aby mi svou cholerickou reakci předvedl osobně. Ano, připravil mně o nějaké tisíce za opravu, ale sebe připravil svou nekontrolovanou nenávistí o kus svého života a nás všechny o naději, že nejsme národem primitivů.
