Letmé setkání se zaměstnancem v automobilovém průmyslu mi přineslo pár kusých informací o očekávání a vývoji výroby a prodeje v této, pro ČR klíčové branži, z nichž lze vyvodit některé asociace a závěry.
Neradostné vyhlídky tohoto odvětví, velkého stroje s velkou setrvačností, na kterém dnes závisí podstatná část prosperity našeho státu, se potýká s tlaky a tendencemi, pokřivujícími přirozené ekonomické prostředí.
Většina firem automobilového průmyslu v našem státě již není česká a ovlivňuje ji vývoj v zemi vlastníka. Týká se to všech tří hlavních producentů osobních automobilů. V těžkých dobách omezí dceřiné firmy a stáhnou výrobu do centra. Špatné pro ČR
Globální podmínky, jimž je celé odvětví vystaveno tlačí na cenu výroby a automatizaci. Rozvoj automatizace likviduje „výhodu“ levné práce a existence takového externího výrobního závodu. Špatné pro ČR
Výroba dopravních prostředků je vystavena vnějším i vnitřním politickým tlakům a ekologickému omezování. Povinné snižování emisí spalovacích motorů, které zatím převažují pokřivuje technický vývoj motorů a vede k snížení jejich výkonu, výdrže a spolehlivosti. Snaha o nahrazení elektromobily, nejen že není ekologická, (v součtu všech nákladů vůbec ne, v místě konzumu snad, dokud neřešíme odpad) Špatné pro ČR
Automobilka, jako typická nadnárodní firma, svá chapadla stahuje, odsekává nebo likviduje a centrální podnik se snaží přežít na úkor dceřiných společností.
Čeká nás v lepším případě odsun výroby v některých závodech Škodovky (Kvasiny). V TPCA a Hyundai útlum nebo úplný odchod, podle vývoje na evropském nebo globálním trhu.
Oč lepší pro stát byl model národní firmy s mezinárodním přesahem, jako byl Baťův obuvní koncern. Vznikl jako systém vzájemně propojených dílen, které si vzájemně objednávaly a fakturovaly, udržovaly si jistou ekonomickou nezávislost, zastřešené štíhlým administrativním aparátem. Tento model se úspěšně šířil, přežil i válečné turbulence a po znárodnění existoval v konzervované podobě jako podniková centrála v pokřiveném ekonomickém prostředí ČSSR. Značka BATA přežila v zahraničí, vytvořila územně neukotvenou nadnárodní firmu a nenavázala na předválečný úspěch a v nových podmínkách. Restituce firmy potomky původního vlastníka se nepodařila a rozpad firmy Svit na 22 vzájemně si konkurujících samostatných provozů zasadilo kolosu smrtelnou ránu.
Příklad ČEZu jako polostátní firmy je přes jeho nelichotivou pověst modelem a zárukou toho, že větší část vyprodukovaných prostředků zůstane v naší zemi. Mnoho takových firem nám nezůstalo.
Agrofert, je příkladem odvětvově specializovaného, vertikálně i horizontálně propojeného výrobního komplexu, územně ukotveného na našem území. Je pro stát v této fázi přínosem větším, než všechny zahraniční akvizice a výkupy někdejších státních a národních podniků.
To je vysvětlením, proč je Babiš přes svou politickou zbabělost a oportunismus, pocházející z jeho obchodní „morálky“, ve svých volebních preferencích stále úspěšný. Paradoxně je to jeden z největších národních podnikatelů, měřeno výnosy pro stát.
Naši euroobčané si neuvědomují, ani po zkušenosti s koronavirovou krizí, že všechny státy v EU se chovají účelově. Nejsou vedeny ušlechtilou touhou poskytnout a ochraňovat naši iluzi o demokracii. Naopak, berou nás jako prostor pro své hospodářské cíle, zabezpečit své země. V případě potřeby si všechny zdroje od nás stáhnou a my nemáme politickou reprezentaci, která by jim v tom účinně bránila. Naopak drtivá většina našich zastupitelů odevzdává pravomoci státu mimo náš dosah, nechávají médii ostouzet a vysmívat se národním symbolům a kriminalizují politiky, kteří obranu národa a státu pozvedli jako náplň svého poslání.
href="https://www.euro.cz/byznys/co-zbylo-z-batova-imperia-872080">https://www.euro.cz/byznys/co-zbylo-z-batova-imperia-872080</a></p>
