Kolik stojí civilizace.

První bezdomovec byl Ježíš Nazaretský. Kdyby se každý řídil jeho příkladem a následoval jeho metodu obživy, už by všichni umřeli hlady. Proč byl a je tolik vyzdvihován? I když toho bude určitě víc, všimněme si materiálního aspektu.  Uskutečnil ideál osvobození ze závislosti na práci. Nevím o tom, že by pracoval. Žil z milosti přátel i příznivců. Byl dost chytrý a proto neodpuzoval. Ježíše bylo možné obdivovat, dával za chleba poučení a požehnání, takže to byl vlastně podomní obchodník s láskou.

Bezdomovec nevědomky a chtě-nechtěně následuje model INRI. Vypadá sice bídně, ale na rozdíl od nás není ve vleku civilizace. Parazituje na ní s větším či menším úspěchem.

Dneska jsem nic neutratil, žádný obchod nenavštívil, v hospodě nepopil, ale neušetřil. Rozpočtu li si minimální roční náklady na živobytí, zaplatím denně plus mínus 300,- Kč na oltář civilizace, i kdybych nedýchal. Nejhorší na tom je, že tento poplatek civilizaci musím přikrmovat.  Neustálý odtok peněz je bez finanční rezervy nebo stálého přísunu peněz, hrozbou pádu do chudoby.

Šťastní bezdomovci vyvázaní ze záchytné a zotročující sítě pravidelných plateb táboří poblíž skládek prošlých potravin. Mají v Evropě nepřátele v podobě mrazu a zimy, ale i z řad těch, kteří se dobrovolně/nedobrovolně dostali do soukolí získávání peněz a spotřeby. Já však bezdomovcům závidím. Žijí  ideál přírodního člověka J.J. Rousseaua.

Na půvabném ostrůvku Krabi v Thajském zálivu, ve vnitrozemí turisticky exploatovaného ostrova na výletě podél potůčku na vrchol, šel jsem  kolem chýše beze stěn se střechou z palmových listů, uprostřed bývalé kokosové plantáže. Kolem se hemžilo hejno slepic klovajících do kopry spadlých ořechů. Žena s mužem staršího věku houpajíce na hamakách jen naslouchali zvukům přírody.

Ani cesta, ani vodné a stočné, občas drůbeží maso, často kokosová moučka, příjemný klimat. Pohoda, pokud zrovna nevane tropická bouře. Kousek od nich je ještě místo. Stačí ušetřit pár tisíc na letenku a dožít v tropickém ráji.