Jsem, který jsem.

Jak srozumitelně vylíčit tu proměnu. Jak se podobá okouzlení těch, kteří v jediném okamžiku uvěřili v Krista a křičí do světa své prozření a nechápou, že nechápete.

Mysl je to, co tvoří náš prostor. Aťsi fyzika s chemií tvrdí cosi o materiálním světě a jeho nezávislosti na našem vědomí, přesto i jejich poznatky jsou zprostředkované a vyhodnocované našimi představami.

Z postavy náležející světu, se může, když do středu vesmíru umístíte sebe, pouhým myšlenkovým obratem stát svět stvořený vědomím. Prostor obklopující každého z nás se náhle promění. Jednoduchým krokem se stane vaším prostorem, do něhož vstupují ostatní jen jako obrazy.

Můžete cokoliv. Oddělit duši od těla a učinit ji nesmrtelnou. Můžete si tělo představit jako oblek, do nějž duše vstupuje a dává jí vědomí, rozum a cit, nebo si jej představit jako biorobota, dostatečně složitého na to, aby vykazoval znaky inteligence, která smrtí zaniká. Co je přitažlivější. S jakým vědomím se vám bude lépe umírat?

Něco z fyzikální podstaty světa poznáváme po narození smysly. Může to být poznání velmi odlišné od skutečného fungování vesmíru. Přesto je tato zkušenost společným základem pro představu o světě. Průměr všech lidských představ pak tvoří sdílený svět, který je naším osudem.

Základní programování dítěte je u konce v okamžiku, kdy do něj vstoupí vlivy rodičovských a společenských představ o dokonalosti, o platném členu komunity, o zručném zloději, nemilosrdném válečníkovi atd. Jsou to nadstavbové představy, které přebíráme z jakéhosi kulturního dědictví. Jaké jsou to „hodnoty“?

Koncept světa, se už tisíciletí točí kolem mocenských potyček vytvářejících pyramidální hierarchii nadřazenosti a podřízenosti. Zprvu uzurpované materiální výhody (více potravy, více žen, více zábavy) se materializovaly do oběživa.

Dnes není nutné někoho pronásledovat do větví, kamenovat, zapichovat nebo střílet. Stačí mu nabídnout podíl na hromádce nadbytku nebo moci a stává se dobrovolně poslušným šroubkem systému, v němž rozhoduje jiný o vás.

Plíživé a nenápadné je toto zotročování mysli. Vyhovuje mu naše představa o materiální podstatě světa a vědomí definitivního zániku. Takového člověka je lehké podplatit. Žij a užij v tomto světě, když tě jiný nečeká.

Bídná a nepovznášející budoucnost čeká služebníky materiálního blaha, neboť jen poslušní a bezcitní budou zachováni při životě. Zbytek bude odepsán. Už teď se to děje.

Ani svět, na nějž hledíme filtrem našeho zpravodajství, nevypadá šťastně. Umírají v něm lidé na nemoci, hladem i ve válkách, které přeci nikdo z nás nechce. Jsme ohlupováni slovy o demokracii a boji za mír, a přitom jen upíráme jiným žít podle svého. A touha po rychlém zbohatnutí za cenu podvodů, na úkor druhých? Jsou toho plná média. Až se z toho člověku dělá nevolno.

Pro více surovin, pro větší bohatství, pro větší vliv a moc. Za koho bojují a umírají vojáci? Dnes pro mrzký peníz. Zítra pro přežití. Kdo nevydělává, živoří a umírá. Takový je hodnotový svět ve kterém žijeme.   

Nemusíte se stát věřícími, stačí se jen zamyslet, nadřadit duši nad tělo a představit si jak se vracíte pro poznání sebe sama nebo za trest do hmotného světa, abyste pochopili, že touha po moci a ukájení pudů z vás vyrábí jen roboty a z vesmírné nádhery stahuje do bahna morálního nebo do bahna skutečného.