Jaký je náš svět. O que é o nosso mundo?

Radost mladého člověka z poznávání pravidel hmotného prostoru je nezměrná. Vybaven smysly přijímá rozkoš z jízdy na horské dráze a z chemie cukrové vaty. Dospíváním dosáhne rozvinutí všech orgánů a touží po rozkoši, nejv

Po vykonání základního poslání živé bytosti - předání své existence stvořením nového života - ji čeká nový úkol. Nalézt podstatu své existence, smířit se se svým zánikem a vrátit se do jednotného energetického prostoru, jehož podstata a smysl je nám skryt.

Pokusy uchopit tuto úlohu tisíci způsoby víry, jejichž nejzajímavějším projevem je věda, jsou doprovázeny přízemními půtkami a nesmiřitelnými antagonismy. Jak komické a zároveň tragické, je lpění na vlastní pravdě, které se nezastaví ani před fyzickou likvidací odpůrce.

Kromě těchto vyšších cílů, probíhá, v omezeném životním cyklu individuální bytosti, zápas o uspokojení hmotných potřeb a zabezpečení zdrojů pro vlastní potomky. Mnohým jedincům se tento zápas stane jediným smyslem života a spokojeně umírají na hromadě nepotřebné hmoty. Tento zvířecí instinkt je jim zároveň důkazem, že je to tak správně.

Podle intuice některých věrouk, je takovým jedincům souzeno vracet se do tohoto světa, dokud nepochopí, že je to jen způsob, jak se navrátit do pekla, které sami vytvořili. Věří, že jejich potomci jsou jimi samými a že zdědí systémy, které zabezpečují hromadění hodnot. Mohou se mýlit. Do nádoby nové bytosti se může vtělit duše posledního chudáka, který za svého předchozího života toužil být bohatým. Rodiče pak vychovávají kukaččí mládě.

Přizpůsobení se současným ekonomickým pravidlům je pouze vírou, že tento způsob života je jediný správný, protože tisíciletými zkušenostmi potvrzen. Podívejme se, jaké jsou tyto zkušenosti a důsledky.

Společnost je poháněna základní, vrozenou biologickou potřebou života - zachováním druhu. Proto skrze vzájemné vztahy vzniká pyramidální systém, zabezpečující  koncentraci moci a rozšiřování vlivu. Relativně stabilní systém, umožňující nekonečnou exploataci omezených zdrojů, dokud nenarazí na cizí, stejně koncipovaný. Většině lidských bytostí, které jsou VŠECHNY nadány svobodnou vůlí, jsou v tomto systému přiděleny podřízené role.

Pokud bychom byli přirozenou součástí ekosystému, měli nad sebou ještě jiného vrcholového predátora, potom by nám vnější podmínky omezily nekonečnost našich základních potřeb. Tím, že jsme se vyčlenili z této kauzality, je jen na nás, jestli omezíme volání vlastních instinktů a posuneme své potřeby na vyšší úroveň.

Bez ohledu na odlišnost východisek jednotlivců, jaké mohou být naše vyšší společné potřeby? Po uspokojení základních hmotných potřeb, je to posun  na potřeby duchovní. Zůstáváme v zajetí zastaralých a konzervovaných mocenských motivací. Za nimiž už nic není. Potřebu vize zneužily diktátorské režimy. Proto měly, zpočátku takový úspěch u obyvatel.

Dnešní „demokracie“ vidí smysl lidské existence v obchodu. Vše je za peníze, všechno se dá koupit, než se budete bavit, musíte si vydělat. Umělá konstrukce ekonomického systému, pohltila radost z pouhé existence. Dát lidem nějaký smysl života v rámci lhostejného kupeckého režimu je možné i nutné bez ničení ekosféry, která nás zrodila.  

Faktická ekonomická strategie řízení společnosti, kterou používáme, je krátkodobá, nepřizpůsobivá a fatální. Spočívá v krátkozrakém ekonomickém modelu, historicky ověřeném a úspěšném v lokálních podmínkách. V globálním měřítku se projevuje nekontrolovatelným růstem populace, rabováním zdrojů, ničením ekosystému a nekončící koncentrací „kapitálu“. Hmotné potřeby jsou stále více zajišťovány strojovou prací, ale cena životních potřeb se nesnižuje.

Všechny ostatní strategie řízení jsou jen teorie, protože se v té současné nemohou prosadit. Nejsou totiž poháněny nejútočnějším projevem pudu k zachování druhu, kterým je individuální sobectví, rozšířené maximálně na jedince příbuzensky propojené. Z toho vyplývá, že konspirační teorie o elitě, která chce eliminovat 90% populace a ze zbytku učinit otroky a vylepšovat jen genetickou výbavu vlastních potomků, dnes už nejen mičurinskými metodami, ale i vědeckými postupy, NEJSOU jen teorie.

Stačí sledovat historii lidstva a extrapolovat ji do současných podmínek. Ekonomicky úspěšné rodiny, které „majetek“ posunul nad zákony společnosti, zušlechťují svůj rod. Předávají potomkům, kromě majetku, patologické rysy osobnosti, umožňující úspěšně manipulovat s lidmi k vlastnímu prospěchu.  Chybí jim empatie a s mocí zprostředkovanou penězi, snadno uvěří představě o vlastní výjimečnosti. V každém z nás je potenciál tohoto parazitního chování, ale nemáme šlechtitelský náskok několika staletí, ani podmínky a finanční zdroje pro takový chov.

Zmíněná elita nebude plakat nad individuálními osudy miliard nejen lidských bytostí. Neschopní sebereflexe, ale schopní všeho využijí kohokoliv a cokoliv, aby si zajistili svou pohodlnou existenci. Nezapomínají, že v rozmanitosti početného lidstva se rodí výjimeční jedinci. Snaží se je využít a spoutat ekonomickými nástroji, pokud se nepodvolí a začnou být jejich postavení nebezpeční, bez milosti je zlikvidují. Používají k tomu pokřivený ekonomický systém, kterým mohou kohokoliv zkorumpovat.

Ekonomický systém, ve kterém žijeme, je od starověku stále „zdokonalován“ a v posledních desetiletích jeho vývoj nabral vysokých obrátek a nečekaných směrů. Likvidace fyzického etalonu hodnoty práce, globalizace a elektronizace peněžního systému, vede k další transformaci tohoto systému na nástroj k nenápadnému zotročení celého lidstva.  Nezávislost státních ekonomik je již dávno zlikvidována a z každé peněžní jednotky je nedobrovolně strhávána část hodnoty nejen ve formě státních daní, ale i ve formě měnových manipulací. Stále vyšší procenta hodnoty práce, jsou soustřeďovány do jediného mocenského centra.

V umělém světě „ekonomiky“ se otevírají další možnosti , jak nenápadně okrást masu ve prospěch elity. Dočkali jsme se i tak absurdních nástrojů, jako je řízená inflace , podstata „fungující“ ekonomiky. Devalvace měny pro „oživení“ exportu. Úroků jako nástroje pro mocenské ovládnutí státu dominující velmocí, prostřednictvím nesplatitelných půjček. Dočkali jsme se nezaměstnatelných absolventů prodlužovaného vzdělání a prodlužování věku odchodu do penze u seniorů s argumentem, že je neufinancujeme. To platí pouze pro současný systém. Ekonomové jsou pokeroví hráči ve hře s vlastními pravidly. Jediné, čím se to liší od karetní hry, že to musíme žít s nimi.

Policista, chránící systém používá část hodnoty vaší práce, aby vás donutil ji odevzdat. Policista, který vás praští pendrekem, zbavuje viny jeho nadřízené za způsobenou újmu. Nevytvořil žádnou hodnotu, jen stabilizuje systém, založený na stupňovaném sobectví každého z nás. V pyramidě ekonomických vztahů má většina z nás co ztratit, má někoho pod sebou a někoho nad sebou. Osobní pohodlnost a sobectví je prostředkem i nástrojem našeho zotročení.

Pyramida jako symbol prvního a posledního zotročení má-li být stabilní, musí kopírovat starověký vzor. Měla by být výhodná pro všechny. Proč staroegyptské říše trvaly tisíce let a ty dnešní jen pár staletí. Ekonomický systém postrádá vyváženost a motivace k jeho udržení spočívá v pýše, sobectví a chamtivosti. Až se z naší pyramidy stane jen základna se stopkou nesoucí těžký květ nahromaděné moci. Pak může přijít jen revoluce nebo úplný zánik.

Pokud se nezmění ekonomický model řízení a jeho východiska nebudou respektovat pokoru ke světu v jeho přirozené podobě, bude nová civilizace založena opět na hromadění moci skrze uloupenou část práce. Dokud lidé nepochopí, že život neslouží jen k uspokojování materiálních potřeb, ale k začlenění a stabilizaci společné existence v rámci hmotného světa, bude se cyklus vzniku a zániku civilizací opakovat stejně, jako cyklus opakovaného zrození jedince.