Jak poutník rozmlouval s Bohem

Po nedávné zkušenosti s tržištěm pouštního města se Darím na okraji pouště pohroužil do úvah  o řádu světa. Podzimní počasí mu zatím dovolovalo přespávat ve volné krajině a nepřítomnost lidí si nahrazoval vnitřním dialogem se svědomím, které mu dosud ukazovalo správnou cestu k jeho konání. Jednou před večerem se v jeho hlavě ozval mocný hlas.

„Kdo tě řídí?“ Promluvil Bůh
„Moje svědomí. Lidé se jím řídí.“ Odvětil Darím.
B: „Všichni lidé se jím řídí? Co je to Tvé svědomí? Nahradilo mně snad?  Proč tedy vidím u lidí tolik slz a bezpráví?“
D: „Lidé mají obavu o své přežití. Ovládá je Mamon a nedokážou s ním bojovat.“
B: „Takoví nejsou hodni existence v mém světě. Nebude mi jich líto, až na ně sešlu smrt.“
D: V každém, koho jsem potkal a promluvil s ním, jsem nalezl dobro, často jen utlačené hromadou starostí o obživu svou a svých blízkých. „Ty víš všechno. Řekneš mi, jak se mohlo stát, že svět poskytující obživu všemu živému, se od některých lidí odvrací a oni umírají hladem.“
B: „Sami jste si vynalezli nástroj, který měří vaši činnost a do svých srdcí vpustili jed vlastnictví a nadřazenosti. Hodnotu svých sousedů odvozujete od jejich majetku.“
D: „Vím, mluvíš o penězích, ale jsou do našeho světa vrostlé tak, že není síly, která by zlomila jejich moc. Všichni se zaklínají tím, že pokrok a rozvoj bez nich není možný.“
B. „Bič, který jste si na sebe vymysleli sami, vás trestá víc, než jsem zamýšlel vyhnáním tvých předků z Rajské zahrady. Také vás ničí a přeměňuje na stroje. Zapomínáte na radost a bezstarostnost, kterou jsem vám poskytl z mého milosrdenství, aby jste na světě přežili“
D: „Máš moc brát i dávat. Pomoz mi zlomit sílu peněz. Poraď, jak bych mohl lidem znovu otevřít cestu k radosti a štěstí. Nelíbí se mi jak dnes žijí a co si kvůli penězům způsobují.“
B: „Chtěl bys peníze zachovat a nevíš, že s nimi nebudete nikdy šťastní. Sami poznáte jejich bezcennost, neboť doba mého trestu se přiblížila. Lidé se musí mít tak zle, až pochopí, že se peněz nenají. Není úniku, velký Chaos je na dohled. Vaše peníze se budou válet po zemi a nikdo je nezvedne“
D: „Počkej ještě, mám tolik nápadů jak učinit peníze nezajímavé a přitom nechat lidem iluzi, že je vlastní! Zatím ještě nevím jak to prosadit, ale princip už mám v hlavě připraven“
B: „Ha, Ha, Ha, zapomínáš, že vidím i do tvé hlavy a Tvoje konstrukce mně naplňují smutkem. Nemáš naději Daríme, že najdeš dost lidí, aby tvojí Utopii zavedli. Tím, že zlikviduješ fyzickou podobu peněz, připravíš jen další prostor pro podvody a nepravosti“
D: A co říkáš na omezení hotovosti na úředně stanovenou hranici luxusu způsobem ředění hodnoty peněz nad tuto částku? Bude li mít každý, kdo překročí stanovenou hranici úspor své peníze znehodnoceny v poměru k hranici luxusu, bude mít stále více peněz na svém účtu, ale jeho peníze budou mít stále hodnotu limity? Potom takový člověk bude moci své peníze zhodnotit jen tehdy, koupí li něco užitečného od toho, kdo ještě tuto hranici úspor nepřekonal. Pak se stanou nadbytečné peníze nepřitažlivé a nikdo po nich nebude toužit.“
B: „Je to jen jiná forma rozdělování lidí. Stále tu budou ti, kteří budou tvé hranice chtít překročit. Zapomínáš, že nejen peníze, ale i hrubé násilí může lidstvo dělit na ty, kteří musí a ty, kteří nemusí. Ale líbí se mi tvá snaha. Není to revoluce, ale lék, který by mohl šířit dobro. Sice pomalu, ale já mám času nekonečně mnoho. Máš mé svolení pokusit se prosadit tvé myšlenky, ale víš co tě čeká? Sám to nezvládneš“
D: „Cokoli se stane, bude to z tvé vůle. Naslouchám li vnitřnímu hlasu, naslouchám tobě. Nemohu jinak, jsem částí lidstva a  chci jej ochránit a zachovat v čisté podobě, jakou znám a s jakou jsem se narodil. Mám před sebou jen cíl, nedokážu promyslet všechny postupné kroky a vím, že mým posláním je přesvědčit malověrné a váhající, kteří ví o nakládání s penězi víc než já. Dej mi prosím vytrvalost, výřečnost a sílu k přesvědčování váhajících, že svět který jim představím, jim přiblíží tvůj Ráj.“
B: „Budu plakat až budeš křižován a vím, že ani tento osud nestačí mnoha lidem, aby změkla jejich zatvrzelá srdce. Dar řeči, který jsem člověku poskytl se ukázal stejně dvojsečný, jako vámi vynalezené peníze. Každá generace lidstva měla svého mučedníka a stejně nevěřili, že ke štěstí stačí méně než nic. Teď už je mučednická smrt tak běžná, že nikoho nepřiměje k zamyšlení. Ty jsi Daríme mému srdci milý a nechci tě vystavovat zkouškám. Máš li ale potřebu se zesměšňovat u lidí, kteří tvoji oběť neocení, nemohu ti v tom bránit.“
Slunce se dotklo obzoru a dlouhé stíny pohltilo šero, zmizely ostré kontury pouštních skal. Darím se probral z vytržení a přichystal si místo ke spánku. Čekala ho poslední noc na jeho poušti. Zítra se vydá do města a do světa předložit své úvahy lidem, kteří chtějí změnit svůj osud.

„Kdo tě řídí?“ Promluvil Bůh

„Řídím se svým svědomím.“ Odvětil Darím.

B: „Všichni lidé se jím řídí? Co je to, to Tvé svědomí? Nahradilo mně snad?  Proč tedy vidím u lidí tolik slz a bezpráví?“

D: „Lidé mají obavu o své přežití. Ovládá je mamon a nedokážou s ním bojovat.“

B: „Takoví nejsou hodni existence v mém světě. Nebude mi jich líto, až na ně sešlu smrt.“

D: V každém, koho jsem potkal a promluvil s ním, jsem nalezl dobro, často jen utlačené hromadou starostí o obživu svou a svých blízkých. „Ty víš všechno. Řekneš mi, jak se mohlo stát, že svět poskytující obživu všemu živému, se od některých lidí odvrací a oni umírají hladem.“

B: „Sami jste si vynalezli nástroj, který měří vaši činnost a do svých srdcí vpustili jed vlastnictví a nadřazenosti. Hodnotu svých sousedů odvozujete od jejich majetku.“

D: „Vím, mluvíš o penězích, ale jsou do našeho světa vrostlé tak, že není síly, která by zlomila jejich moc. Všichni se zaklínají tím, že pokrok a rozvoj bez nich není možný.“

B. „Bič, který jste si na sebe vymysleli sami, vás trestá víc, než jsem zamýšlel vyhnáním tvých předků z Rajské zahrady. Také vás ničí a přeměňuje na stroje. Zapomínáte na radost a bezstarostnost, kterou jsem vám poskytl z mého milosrdenství, aby jste na světě přežili“

D: „Máš moc brát i dávat. Pomoz mi zlomit sílu peněz. Poraď, jak bych mohl lidem znovu otevřít cestu k radosti a štěstí. Nelíbí se mi jak dnes žijí a co si kvůli penězům způsobují.“

B: „Chtěl bys peníze zachovat a nevíš, že s nimi nebudete nikdy šťastní. Sami poznáte jejich bezcennost, neboť doba mého trestu se přiblížila. Lidé se musí mít tak zle, až pochopí, že se peněz nenají. Není úniku, velký Chaos je na dohled. Vaše peníze se budou válet po zemi a nikdo je nezvedne“

D: „Počkej ještě, mám tolik nápadů jak učinit peníze nezajímavé a přitom nechat lidem iluzi, že je vlastní! Zatím ještě nevím jak to prosadit, ale princip už mám v hlavě připraven“

B: „Ha, Ha, Ha, zapomínáš, že vidím i do tvé hlavy a Tvoje konstrukce mně naplňují smutkem. Nemáš naději Daríme, že najdeš dost lidí, aby tvojí Utopii zavedli. Tím, že zlikviduješ fyzickou podobu peněz, připravíš jen další prostor pro podvody a nepravosti“

D: A co říkáš na omezení hotovosti na úředně stanovenou hranici luxusu způsobem ředění hodnoty peněz nad tuto částku? Bude li mít každý, kdo překročí stanovenou hranici úspor své peníze znehodnoceny v poměru k hranici luxusu, bude mít stále více peněz na svém účtu, ale jeho peníze budou mít stále hodnotu limity? Potom takový člověk bude moci své peníze zhodnotit jen tehdy, koupí li něco užitečného od toho, kdo ještě tuto hranici úspor nepřekonal. Pak se stanou nadbytečné peníze nepřitažlivé a nikdo po nich nebude toužit.“

B: „Je to jen jiná forma rozdělování lidí. Stále tu budou ti, kteří budou tvé hranice chtít překročit. Zapomínáš, že nejen peníze, ale i hrubé násilí může lidstvo dělit na ty, kteří musí a ty, kteří nemusí. Ale líbí se mi tvá snaha. Není to revoluce, ale lék, který by mohl šířit dobro. Sice pomalu, ale já mám času nekonečně mnoho. Máš mé svolení pokusit se prosadit tvé myšlenky, ale víš co tě čeká? Sám to nezvládneš“

D: „Cokoli se stane, bude to z tvé vůle. Naslouchám li vnitřnímu hlasu, naslouchám tobě. Nemohu jinak, jsem částí lidstva a  chci jej ochránit a zachovat v čisté podobě, jakou znám a s jakou jsem se narodil. Mám před sebou jen cíl, nedokážu promyslet všechny postupné kroky a vím, že mým posláním je přesvědčit malověrné a váhající, kteří ví o nakládání s penězi víc než já. Dej mi prosím vytrvalost, výřečnost a sílu k přesvědčování váhajících, že svět který jim představím, jim přiblíží tvůj Ráj.“

B: „Budu plakat až budeš křižován a vím, že ani tento osud nestačí mnoha lidem, aby změkla jejich zatvrzelá srdce. Dar řeči, který jsem člověku poskytl se ukázal stejně dvojsečný, jako vámi vynalezené peníze. Každá generace lidstva měla svého mučedníka a stejně nevěřili, že ke štěstí stačí méně než nic. Teď už je mučednická smrt tak běžná, že nikoho nepřiměje k zamyšlení. Ty jsi Daríme mému srdci milý a nechci tě vystavovat zkouškám. Máš li ale potřebu se zesměšňovat u lidí, kteří tvoji oběť neocení, nebudu ti v tom bránit.“

Slunce se dotklo obzoru a dlouhé stíny pohltilo šero, zmizely ostré kontury pouštních skal. Darím se probral z vytržení a přichystal si místo ke spánku. Čekala ho poslední noc na jeho poušti. Zítra se vydá do města a do světa předložit své úvahy lidem, kteří chtějí změnit svůj osud.