Důkaz Boha

Najdeme uvnitř nás. O Bohu nepochybují ani ti, kteří proti němu bojují. Bojují proti přesvědčení, proti světonázoru, myšlenkovému konceptu.

Jsme jediný živočich, kterému se dá namluvit, že přijde do nebe nebo do pekla. Dokonce se v něm dá vyvolat strach, že se tak nestane. Člověk může pocit štěstí prožívat jen krátkodobě. Nespojuje jej většinou s  pouhým bytím, ale vždy s nějakou formou odměny, spojené s dosažením výhody, zisku, pocitu nadřazenosti.

Když tohle sečtu a podtrhnu, vychází mi z toho, že nás někdo zmanipuloval ke svému prospěchu. Toužíme být svobodní, ale co znamená svoboda? Rozhodovat se samostatně? Pokud jí dosáhneme, rychle ji nahrazujeme nějakou formou nadvlády. Nejen delegováním správy a řízení na nejhorší z nás, ale i podléháním vlastním nebo převzatým ideovým vzorcům.

Zmutovali jsme (nebo byli zmutováni) tak, abychom snadno přijímali nezpochybnitelné autority. Svobodu chápeme a rozumíme jí, ale nedokážeme ji používat. Dokonce se sami „svobodně“ přidáváme ke komukoliv, kdo nám poskytne jakékoliv vidění světa a dobrovolně a samostatně pak pro něj pracujeme.

Není nad to, když si otrok neuvědomuje, že je otrokem. Boha nebaví nahánět a hlídat zvířata. Potřebuje tvora, který je alespoň trochu inteligentní, aby ho mohl manipulovat a podsouvat mu svoje záměry a potřeby. Historie národů se hemží mnoha božstvy. Pokud zůstaneme u polyteismu, bohové nás vždy nějak zneužívali a manipulovali. Pravda, vždy nám za to něco poskytli. Byl a dodnes je to vztah „Něco za něco“

Zdá se, že monoteismus byl rafinovaný a jediný možný způsob, jak se vymanit z otroctví příživných „bohů“. Představuji si to tak, že se mezi „bohy“ našel nějaký altruista a ten, vědom si našeho omezení, vytvořil koncept boha neuchopitelného, vzdáleného a všemocného a rozbil vazbu na bohy využívající své technické vyspělosti.

Bohové nás opustili, protože jsme je přestali poslouchat a možná měli nějaký etický kodex, který nedovoloval používat nedobrovolné donucovací prostředky. Ty byly dovoleny pro jejich nejbližší slouhy, krále, despoty a jinou podobnou verbež. Když tato vyšlechtěná vrchnost pochopila, že se sama může stát bohem, vypověděla smlouvu s „bohy“ a vymyslela a vymýšlí jiné finty, jak ovládnout masy.

Pokud někdy někde lidé získali „svobodu“ nad starým konceptem ovládání, hned se našly zástupy těch, kteří nám svobodu vezmou „v zájmu společnosti“ a hned nás zase něčím omámí, protože manipulovat lidmi je velmi snadné. Je to proto, že všechny dosavadní společnosti se nevymanily z božského vynálezu, obchodu.

Budeš pracovat, dostaneš odměnu, nebudeš, zemřeš hlady. Je to převtělený princip „nesežereš, budeš sežrán. Na tomhle jsou navěšeny všechny manipulace. Funguje to už tak dlouho, že si lidé už nedokážou představit, že by bez tohoto principu přežili. Aby odhalení neměli jednoduché, obchodně-peněžní praktiky se stále více komplikují. A my se jimi necháváme dobrovolně zotročovat.

Podívejme se na ostatní živé tvory. Pokud se někteří s lidmi spojili, nebylo to pro peníze. Ani za jídlo se nestávají otroky. Jen citové vazby je dokážou spoutat s osudem jednotlivého člověka. Domestikované druhy jsou buď tak dobromyslné nebo omezené, že se nechají dojit a zabíjet.

Divoká zvířata platí za svou svobodu zařazením do systému predátor -  oběť. Ale ve své životní nice dostávají svou potravu bez obchodních vztahů, jsou závislí jen na své schopnosti získávat potravu. Divoká zvířata žijí v ráji.

Ráj není geografický pojem, je to stav mysli. Z našeho pohledu je ráj zvířat omezený víc, než naše svoboda, vyplývající ze zneužívané a zmanipulované dělby práce. Je to stav odevzdání, život v přítomném okamžiku, s minimem intuitivního plánování a nezatěžování vzpomínkami. Kdo tohle dokáže, stane se opravdu svobodný, i kdyby mu k tomu dopomohl Bůh.