Duch nemoci

Po létech zkušeností jsem zjistil, že nás potvora nakažlivá choroba opouští až ve chvíli, kdy si nakazí nějakého jiného člověka. Usilujíc o bludný balvan, nabízím vysvětlení.

Zvykli jsme si vnímat nakažlivou chorobu jako střet jednotlivého organizmu s nějakým virem nebo bakterií. Nám, materialistům to je jasné. Napumpujeme do nemocného nějakou chemikálii, zahubíme nemoc v těle a je vyřešeno.

Není. Takováto nemoc je energie vyššího řádu a viry bakterie a organizmy, způsobující onemocnění, žijí dále v jiných tělech a jejich společná mysl je něco, co nemáme schopnost rozpoznat. Vnímat ji jako projev inteligence jiného rozměru, času a hustoty neumíme.

Spolu s Hanzelkou a Zikmundem jsme se usmívali nad šamanskými rituály a blahosklonně vnímali vymítání nemocí jako zpozdilé a neúčinné. Dmuli jsme se pýchou nad naší medicínou a zapomněli, že nás mnohé věci přesahují. Kolikrát se nám již vrátily nemoci zdánlivě vymýcené nebo potlačené do banality v novém obalu a otužilejší.

Podceňovat nemoci, stromy a jiné živočišné druhy je lidské. Těžko by se nám pojídalo vepřové, kdybychom mohli slyšet myšlenky vepře, jdoucího na porážku: „Ty hajzle, nejen že se nepomodlíš k nejvyššímu, ale ještě to necháš za sebe udělat jiného, který z tebe snímá odpovědnost.“

Jak se liší zloděj od vraha? V upřímnosti s jakou se nám postaví před oči. Je to přímý střet. Proto byl feudál lepší bankéře, protože si naše zdroje bral neanonymně. Šel se svou kůží do boje, nasazujíc své poddané, nebo zaplacené pohůnky. Proto je lupič šlechticem a zloděj jako nakažlivá nemoc. Plíživě, nenápadně nebo nějakou fintou nás připraví o peníze a duševní rovnováhu.

Odbočil jsem od nemoci. I myšlenka je energie, žijící vlastním životem. Má sílu i schopnost se šířit stejně, jako virus nebo bakterie. Je to informace, která nás pohání k něčemu, co by nás před jejím přijetím ani nenapadlo.

Jak z takové perspektivy vnímat někoho, kdo se opásán výbušninami, dobrovolně vrhá do davu nic netušících. Je to kombinace vraha a zloděje.  Volá, stejně jako choroba, o pozornost. Nechceš-li přijmout „zjevenou pravdu“ alespoň se zamyslíš nad motivy takto osvíceného, zvláště když ti výbuch utrhne nohu nebo zabije blízké.

Nepodceňujme nakažlivé nemoci a obdivujme jejich vynalézavost a vytrvalost, s jakou sdílí náš společný životní prostor. Přijímejme je vděčně a se zvědavostí, oslovujme je s úctou a ony nás nezahubí, protože se jim dostalo pozornosti, po které touží.

Proto jako šamani prosme nemoc o milosrdenství. Vnímejme nemoc jako bytost. I vrah se někdy ustrne.