Čáslavské zastavení IV. Vytržení

Jeden ze záložáků přelézal plot přes naší pracovní četu o dvou lidech (ostatní utekli a zašili se ještě dřív než jsme je dovedli na pracoviště) a povídá "To je hrůza, bydlím támhle v tom okně naproti už dvacet let, ale netušil jsem, že je tady taková pakárna." Rádi jsme ho pustili, narozdíl od černovlasého kudrnatého Mariana s krásným obličejem znetvořeným neštovicemi, z naší roty, který už po sedmé zmizel směr Eržika do východoslovenské vísky, Býval zachycen po cestě a snad se mu to jednou i podařilo. Důvod nám v emotivním přednesu plném citu sdělil po dopadení na čáslavském nádraží: "VEeď jAa ju mAam tak rAad!" Bejt tam sám, tak mu snad zaplatím i jízdenku.

Někdy se na nás usmálo štěstí a byli jsme vypuštěni do města, kde byly cca čtyři použitelné hospody, z nichž jen jedna měla úroveň. Hotel Bílý kůň na náměstí, na kterém jsme přísahali, že položíme život za komunistické Československo. Mazáci si plášť upravili do "pádla" (pod páskem si na zádech utvořili záložku) aby vypadali jako jitrnice a na hlavu lodičku, pečlivě zdeformovanou na jakési psaníčko, legračně zašpičatělé. Vnější znaky mazáctví, provokujících lampasáky vědomím dočasnosti jejich nadvlády dělaly z propouštění na bráně nejisté dobrodružství.

Občasné opití se stalo nutností a jedinou šancí vypadnout z neustálého napětí, soustavné pozornosti a nedostatku soukromí. Mělo to ozdravný psychologický účinek a pro mně i pochopení pro ty, co propadají alkoholu. Nedovolená donáška alkoholu do kasáren byla nepsanou povinností každého vojáka, poskytující útěchu méně šťastným bez vycházky nebo v trestu. Pokus propašovat alkohol a vyžebrat si nebo ukrást chleba z jídelny, kam se vojín Julek prosmekl mříží byl nakonec odhalen. Přímo před vrátivším se náčelníkem štábu v kabátě ukrytá litrovka vína vypadla a rozbila se. Právě v tu chvíli nám zkrze mříž podával úspěšný Julek kradený bochník. Piknik se nekonal a tři dny jsme čekali, než se na nás snesl trest trojnásobné vazby. Ve státě, na vojně a v base.

Jídlo na vojně je kapitola sama pro sebe. Čerstvý chléb bývá ukládán do skladu a k jídlu byl uvolňován až měsíc starý, čímsi impregnovaný a promořený chleba měkký sice, ale drobící se nechutný materiál, jehož jediná přednost byla, že neměl plíseň a že se po něm neprdělo. Radost nováčků z nepřiměřeně velkého řízku opadla ve chvíli, když zjistili, že se mají zakousnout do obaleného kusu hadru na podlahu. Litrové mléko v igelitových pytlících, vybavené krajovými mikroorganismy první týden vyvolávalo úporné průjmy, až jsem se radoval, že mám choleru a že budu propuštěn, nebo aspoň dlouhodobě nemocný.

Pokud jste nedostali vycházku nebo opušťák, volný čas se dal trávit různě. Sledování televize na PVSce od televizních novin do 22 hodiny. Uřízla často kus filmu, dávaného v hlavním sledovacím čase. Vojáci si k tomu dělali pohodu v podobě různých propašovaných lihovin nebo různých pochutin. Můj spolunocležník popíjel cosi z litrové lahve od vína. "Co to piješ?" ptám se zvědavě. Suše odvětil:"Alpský ryzlink, ochutnej!" Chutnalo to trochu jako bílé víno, ale mělo to zajímavou větrovou podchuť. "To je dobré, co to je? Kde se to dá sehnat?" "To je čučo s francovkou", To byly ty lepší výrobky. O chlebovém vínu, které kdekdo kvasil v utajených skříňkách jsem už mluvil. Co jsem si opravdu netroufl ochutnat, byla okena filtrovaná přes krajíc a "magorák" čaj, uvařený z tabáku. "Uvnitř útvaru bylo často navštěvované kino, ve kterém jsme viděli hodně válečných, ale i pohádkových filmů, se odehrávaly i živé výstupy známých umělců. Nezapomenutelnou šou jednoho herce předvedla Jitka Molavcová a další a další, kterým armáda pomohla přispět na vánoční dárky. Tenkrát byl docela teplý podzim a s několika sportovci jsme běhali kolem apelplacu, připomínaje si, že se to bude hodit až budeme před kýmkoliv utíkat.

Občas se někomu na chvíli povedlo odpoutat se z povinností služeb i společného prostředí. Absolvent Agrikola z Kremnice uhranul velitele praporu tvrzením, že má v rodné Kremnici přístup k tvorbě medailí, navíc byl talentovaný kreslíř. Byl vyčleněn do samostatné ubikace, slíbeno trvale privilegované postavení a cesta domů, za účelem tvorby. Přivezl krásné medaile s tanky a letadly, které si mezi sebou rozdali vojáci z povolání. Panská láska po zajících skáče. Likvidace jeho ateliéru byla záležitostí několika hodin po slavnostním aktu. Narozdíl od supícího Agrikoly jsme byli rádi, že máme zase mezi sebou stejně postiženého outsidera.

http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/63744/Caslavske-zastaveni-V-Trenink-a-Cviceni.html