Přání pro rok 2020 - bezuhlíkové a nízkorozpočtové

Jsem úspěšná a šťastná žena. Vybojovala jsem spoustu bitev, vyhrála řadu soudních sporů, vychovala jsem dvě děti a třicet let žiju s jedním mužem. A podobně jako vy mám za sebou i stovky proher, k nimž bych s nejradši nevracela.

Novoroční předsevzetí si už několik let nedávám, protože jsem je nikdy nedokázala splnit. Jenomže na tomto světě nikdo nezmůže nic sám a kolem sebe vidím mnohé nešťastné, kteří tápou, a ještě ubližují ostatním. Proto se s vámi podělím o pět přání, o která žádám rok 2020. Protože úspěch není jen výsledkem mých vlastních rozhodnutí, ale i věcí šťastné náhody a lidmi, s nimiž se stýkám.

První přání se jmenuje odvaha. K překonávání překážek, které jsou nejen před vámi, ale i ve vaší hlavě. Neb lítost nad ztracenou příležitostí je horší než cena, kterou za odvážné činy zaplatíte. Odvaha je třeba k boji za vlastní ideály, ale i k nutnosti zvednout se ze země, na kterou vás srazili, a po porážce se nevzdat a znovu začít žít.

Druhým přáním jsou přátelské vztahy. Odejde-li vám dítě nebo partner, pochopitelně ho nikdo nenahradí, ale vztahy lze budovat v kterémkoli věku a pro klidný život jsou nepostradatelné. Lidé, s nimiž je možno se družit, žijí od vás na dosah. Nakupují ve stejné samoobsluze, cestují ve stejné tramvaji a každý den je potkáváte na ulici. Čím dřív je oslovíte, tím rychleji se z nich stanou vaši přátelé. Protože nikdo na světě nevydrží být dlouho sám a pracovní úspěchy vás nad vodou dlouho neudrží.

Třetí přání se jmenuje radost. Alespoň jednu malou denně, každému podle nátury a individuálních potřeb. Čtvereček čokolády. Kniha či film. Hladit kočku nebo vyšlápnout kopec. Děti či vnoučata. Západ slunce. Tanec a sex. Hrabat se v hlíně a vidět něco růst. Hlavně ji neodkládat na dobu budoucí. Užívat si jí tady a teď. Nebabrat se v minulosti a přehnaně se neděsit tím, co přijde. Protože už zítra tady nikdo z nás nemusí být.

Čtvrtým přáním je pohyb. Alespoň drobný, třeba bytem. Po schodech do patra a zase zpět. Kolem zahrady anebo přes dva bloky. Na kole, na horách nebo podél řeky. O samotě, ve dvou, ve společnosti. Protože v pohybujícím se těle žije lepší duch. Protože pohyb zlepší fyzickou kondici, vytáhne vás na čerstvý vzduch a poskytne příležitost potkat se s jinými lidmi. A lidé jsou kontakty a z kontaktů je tvořen celý život.

Páté přání je odpuštění. Odpustit těm, kdo nám ublížili, ale i sami sobě vše, co jsme si způsobili. Udělat tlustou čáru a začít znovu. S čistou hlavou a bez zátěže.

Učím se to každým rokem znovu a teď bych to ráda naučila vás, protože nikdo z nás není ostrov. Povíme si to zase napřesrok. Sobě i vám držím palce.

Psáno pro MF Dnes