Kašlete na právo!

Kdo vyhrál americké volby? Proč máme tolik dětských dlužníků? Smí každá biomatka rodit doma? Má popírač právo se svobodně vyjadřovat? Platí smlouva, co ji účastník podepsal pod nátlakem? Má právo si kdekdo kopnout do Radima Uzla?

Všichni se všude ohánějí právem. Právo na volný pohyb, právo na vyjádření, právo spotřebitelské, shromažďovací, na popíráno všehomíra, plus lidská práva, co sbíráme na každém zahraničním či vnitrostátním rohu. Zastupitelé schvalují jednu právní normu za druhou, soudy se nestačí zastavit a novináři, politikové i klienti po nás právnících požadují jasné vyjádření, co platí, platilo a od zítřka bude platit. Jako kdyby právo bylo svaté a my právníci měli paten na rozum. Tak se na to božstvo, k němuž se modlíme namísto Boha všemohoucího, pojďme podívat trochu podrobněji.

Pro kdysi dávno vzniklo právo

Právo tu není odnepaměti. Kdysi dávno platily v každé společnosti zvyky a pravidla, jež valná většina dodržovala, a kdo se provinil, toho potrestala či vyobcovala. Aby nebyl člověk člověku vlkem a nedopouštěl se krevní msty, vymyslela si společnost institut soudce, který měl rozhodovat zejména spravedlivě. Se vznikem státu pak přicházejí pravidla, které stát vydává, podle nichž se lidé mají chovat. Pravidla se dají formulovat různě. Nejčastěji jako zákazy (zákaz vjezdu), příkazy (jezděte vpravo) nebo doporučení (tady pozor, a radši snižte rychlost). Typické pravidlo praví, že pokud se zachováš jinak, přijde očekávaný a přesně formulovaný trest.

Ano, přisvědčí právník, co vystudoval koncem minulého století. Takhle to skutečně platívalo. Jenomže na přelomu tisíciletí se cosi změnilo, či lépe řečeno, změnilo se více věcí, co souhrou náhod způsobily dnešní chaos a zmatek, rozpad práva a růst nedůvěry veřejnosti vůči justici. K objasnění musím opět dělat jeden krok vzad a vysvětlit, jak se odjakživa tvořilo právo.

Autorem práva by měl být legislativec

Základy tvorby práva a jeho teorie se na vysoké škole učí hned na začátku. Právo musí být vždycky obecné, jasné, pochopitelné a hezky česky zkonstruované. Stejné věci se mají označovat stejnými pojmy, což je logické a pochopitelné každému, kdo o tom bude chviličku přemýšlet. Právo musí být úsporné, což pochopí každý maturant, který ví, že každá čárka ve větě či příslovce dává jejímu obsahu jiný význam. Je přece rozdíl, jestli řeknete, že do guláše je třeba přidat pepř a jalovec, či pepř nebo jalovec. Jednu či druhé, anebo oba? V právu prostě každé slovo hraje roli, takže autor, co právo tvoří, musí být bohem políbený češtinář a skoro poet. A navíc vzdělaný právník a životem zkušený člověk, co už dobře ví, že účelem celého toho kolotoče není živnost právníků, ale spravedlnost. Že právem se dá upravit jen maličká výseč lidského života, jíž nejlepším příkladem jsou dopravní předpisy či technické normy.

Zatímco celý zbylý svět plný lásky, přátelství, spolupráce, života a mezilidských vztahů se řídí docela jinými systémy, nástroji, vztahy a působením. Kdysi jsme vedle práva ctili též morálku a náboženství, ale v posledních letech jsme obojí zavrhli jako tradice vyčpělé a dávno překonané. Naše chyba, že jsme si na piedestal božství postavili zákon. Jenomže použít právo na lásku je jako vzít buldozer na kopretinu nebo střílet kanónem na mravence. Navíc - mladí prominou – leč dobrý legislativec je prostě z podstaty spíš prošedivělý kmet, co ví, že tvorba práva je dlouhodobý proces, jenž nejde uspěchat. V Anglii mi kdysi jeden lord, co právě v tu chvíli byl ministrem spravedlnosti, vyprávěl, že hledání legislativce začíná od mateřské školky a pokračuje kultivací a zaléváním, starostí o květy, co plodí až v seniorském věku. Jenomže kdeže loňské sněhy jsou. Dnes píše zákony každý absolvent právnické fakulty, rychle a na koleně, domnívaje se, že za víkend napíše Ústavu, co přežije další tisíciletí. Kdysi mělo biblické Desatero jen několik desítek slov, zatímco dnes má každá evropská směrnice tisíce zbytečných slovíček jen v preambuli, pak následuje spousta stránek definic a vysvětlování, až se skutečný význam ztrácí kdesi v překladu těch nesrozumitelných frází. Zkušení legislativci jsou v důchodu a v zapomnění, protože odmítli napsat zákon rychlostí blesku.

Co je po právu a co protiprávní

A k tomu ke všemu ty neustálé změny a novely, jedna střídá druhou, další se schválí ještě v době, kdy nenabude účinnosti první, takže my právníci se pak u soudu a na školeních dohadujeme, která novela se použije na který skutek, a který zákon s jakým slovem a označením co vlastně znamená a co tím zákonodárce myslel. Shrnuto a podtrženo: práva je strašně moc a každý by rád, kdyby ho bylo trochu méně, ale nikdo si neví rady, kde začít a jak tu nabobtnalou kaši, co dávno utekla z Hrnečku, vař, pochytat a nacpat zpátky anebo ořezat jako planou jabloň. A tak se nedivte advokátům, co té změti jen využívají, protože klienti (vy sami, milí čtenáři, či politici, či kriminálníci, to přece v naší branži nikdy nehrálo a ani dnes nehraje roli, zejména když se každý čtenář i politik mrknutím oka či vypitím kávy na veřejnosti může hned zítra taky stát kriminálníkem), vy klienti to přece chcete a naším úkolem je vám v té snaze pomáhat. A taky se nedivte soudcům, co pak mají podle těch paskvilů upovídaných soudit. A též se konečně nedivte zákonodárcům a politikům, když přece vy voliči je tlačíte, aby honem zpřísňovali tresty a schvalovali nové a nové báchorky upovídané.

Co je po právu a co protiprávní? To přece už dneska nikdo neví a ani sebelepší právník to s klidným svědomím do žádného právního posudku nenapíše. Právo se rozběhlo z hrnečku a je ho všude na cestě už příliš. Tak se nás na to pořád neptejte a zkuste si propříště odpovědět sami: je fér, co dělám? Je to správně? Anebo je to lumpárna, za kterou se jednou budu smažit v pekle? Anebo jde mi jenom o peníze? Cožpak to sami nevíte? Vykašlete se na zákony, milí spoluobčané. Jezděte vpravo, chovejte se slušně, každého zdravte, lžete co nejmíň, nekraďte a nevražděte se, buďte tolerantní, nesuďte se, mávněte rukou a pitomce kolem sebe nechte žít.

Však ono se časem ukáže, kde byla pravda a jak to bylo. Soudci už to přece dělají dávno. Ti, které dobře znám, ti nejlepší, se ze všech sil snaží každičký den rozhodovat prostě spravedlivě, tak jako kdysi, před dávnými časy. I my advokáti tomu napomáháme. Spravedlnost je přece náš hlavní úkol, a ne se po kolena bořit závějemi pitomého práva a v té kaši hledat jednotlivá slova. Každý z nás celý život hledá spravedlnost. A právo nám v tom jenom někdy pomáhá, a jindy brání.

Psáno pro MFDnes