K čemu jsou na světě ženy
A přece se zdá, že stále nejsme schopni se shodnout na jediné uspokojivé odpovědi. Nezaslouží si nový rok 2022 už konečně aspoň nějakou?
Neznalec moderních pořádků možná bez uvážení vystřelí od boku, že ženy jsou na světě proto, aby se staly maminkami a povily nové generace. Jenomže takový odvážlivec by se dočkal obecného opovržení, protože degradovat ženskou úlohu na prostou reprodukci se už nenosí ani v našich zeměpisných šířkách. Kdo by se přece jenom nechtěl vzdát třeskutého pojmu mateřství, musel by roli matky pojmout minimálně jako evropský projekt s korektním stanovením cílů, prostředků, nástrojů ohleduplné výchovy, metodiky nezávislého porovnávání a zejména hodnotících kritérií, jimiž lze posléze posoudit úspěšnost a udržitelnost.
Mateřství proto poučený diskutující radši nechá stranou už proto, že lehce zavání diskriminací jiných pohlaví, najmě otců. Ženám naopak poradí soustředit se na profesní kariéru, studovat, vzdělávat se, stoupat po firemním žebříčku, odhodit překonané rodinné stereotypy a zejména bez bázně a hany si pravidelně říkat o vyšší post a plat, podobně jako to od nepaměti činí muži. Údajně totiž nic neuspokojí ženu měrou stejně vrchovatou jako dosažení profesního uspokojení, v němž se moderní diva bez obav vyrovná mužům, a to nejen v armádě a na ministerstvu, ale i při placení útraty za večeři.
Tváří v tvář šplhání po firemním žebříčku vztyčí však nepřející škarohlíd ukazováček a položí provokující otázku, jaká to kariéra čeká na většinu žen kolem nás – na učitelku, notářku, poštovní doručovatelku, zubařku s vlastní praxí, servírku nebo prodavačku v supermarketu. Každý den stejná práce, ve třiceti jako v padesáti, protože během let se mění maximálně kancelář, zaměstnavatel, spolupracovníci a malba na zdi. Takovým nespokojencům lze zacpat přidrzlá ústa poukazem na doporučení ženám cestovat, učit se cizím jazykům, pracovat na sobě a na zvyšování vlastní kvalifikace, čímž se ovšem znovu vracíme na začátek a na krutý konkurenční trh, na němž je záhodno dohnat a předehnat zejména všechny ostatní soutěžící muže. Hodně náročné, nemyslíte? A k čemu nakonec slouží všechen ten shon?
Zkusme se pro změnu inspirovat uměním a filmy. Z literatury by se dalo soudit, že úkolem dnešní ženy je vyhledávat vzrušení, zážitky a sexuální uspokojení a odstřihovat pupeční šňůru, jež nás ženy poutá k našim matkám (jak to třeba činí Radka Třeštíková v knize s názvem Foukneš do pěny) nebo převychovávat muže za použití většího či menšího množství násilí (viz Stručné dějiny jednoho hnutí od Petry Hůlové) anebo jít si prostě za svým a nahlas říkat, co se nám holkám honí hlavou (jako Bál šílených žen od Victorie Mas nebo Ostrov žen moře od Lisy See). Filmy jsou ještě odvážnější, protože v nich se od žen čeká, že se nejenže v každém ohledu vyrovnají ostatním pohlavím (jako třeba Angelina Jolie Bradu Pittovi ve filmu Ms. & Mrs. Smith). Jindy dokonce ženy zachraňují náš i mimozemský svět, jak to činí Wonder Woman, Black Widow, kapitánka Ripleyová, Captain Marvel nebo Trinity v posledním Matrixu Resurrections. Chudinky holky, napadne vás možná - obrovská nálož, nebetyčné očekávání, šílená odpovědnost. A i ve filmech pak mnohé naše souputnice nečeká nic jiného než největší mateřská Sophiina volba, vyvolaná nemožností se naklonovat, být na dvou místech současně anebo nemyslet na své doma zanechané děti, a podobně jako to odjakživa lépe umějí muži, zapomenout na rodinné starosti a cele se soustředit na práci a na kariéru. Kdo to chce vidět na stříbrném plátně, nechť si pustí Gravitaci se Sandrou Bullock, Proximu s Evou Green anebo Baby Boom s Diane Keaton. Obojí se stejně výkonně zvládnout nedá.
Aby však můj výčet byl vyčerpávající, musím doplnit ještě jedno hříšné konstatování, za které mě nejpřísnější feministky nelítostně srazí k zemi a na Twitteru podrobí kritice stejně zdrcující jako neúprosné. Část žen totiž smysl svého života i dnes vidí v opečovávání svého nejdražšího muže a v tom, že pro něj vytvářejí nebe na zemi výměnou za jeho péči a finanční i jiné zajištění. Být ekonomicky závislá na muži je však považováno za nejhorší životní motivaci, proto si takovou myšlenku troufnu učinit až na samém konci svého bilancujícího zamyšlení.
Na zklidnění a závěrem pak musím zmínit občanský zákoník, podle něhož každý člověk (tedy i každá česká tradiční, ale i nejmodernější žena) má právo hledat a nacházet vlastní štěstí. To znamená, že české právo nejen dovoluje, ale i podporuje, aby si každá z nás o svém životě sama rozhodovala, tím spíš, že různé ženy uspokojují naprosto odlišné věci, činnosti, aktivity a touhy. Mě moje rodina, má práce, má tvorba a moje vztahy. A kvůli světu mých dětí a budoucnosti této země pevně doufám, že většina žen bude i letos a v letech následujících své štěstí spojovat s dětmi, které přivádějí či jednou dozajista přivedou na svět. Protože bez dětí by časem nebyli muži, kariéry, sny, věci, peníze anebo vztahy. Ani čtenáři. A mimochodem ani samy ženy.
Psáno pro MFDnes
Daniela Kovářová
Děti patchworkových rodičů a jejich traumata
Každé druhé manželství se rozvádí, dvě ze tří nesezdaných partnerství se rozpadnou. Dvě třetiny rodičů dnes žijí s jiným partnerem, a vychovávají tak patchworkové děti.
Daniela Kovářová
Jak dál po Istanbulu, aneb „demokracie je jen tehdy, když vyhrajeme my“
Minulý týden český Senát nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k této mezinárodní konvenci je odmítavá.
Daniela Kovářová
Kdo tady dezinformuje? Česká televize!
Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.
Daniela Kovářová
Já soudce lynčovat nebudu
Možná i vy kroutíte hlavou nad posledními dvěma medializovanými kriminálními kauzami a říkáte si, že je třeba honem něco rázného udělat. Že taková neštěstí a lidské tragédie nelze jen tak přejít.
Daniela Kovářová
Proč jsem nepodpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy
Včera jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 191
- Celková karma 28,77
- Průměrná čtenost 2291x