Digitální demence mladé generace

Zničí nás třetí světová válka, nelegální migrace, neochota mít děti nebo pohodlnost konzumní společnosti? Možná žádný z těch obvyklých strachů a děsivých prognóz. 

Mladé generace na celém světě totiž ohrožuje navíc ještě další nebezpečí. Je jím digitální demence[1] způsobená chytrými telefony a pobytem ve virtuální realitě.

V posledních zejména třech letech pozorujeme kolem sebe alarmující zhoršování stavu mladé generace v mnoha sledovaných a odborně zkoumaných parametrech. Období covidových restrikcí s mnohaměsíčním uzavřením škol, s omezením sociálních kontaktů a s přechodem vzdělávání a komunikace do online prostoru završilo fázi stěhování podstatné části mladé generace od fyzického společenského setkávání a kontaktní komunikace do únikové náhradní reality. Aktuální trendy tzv. digitalizace a oficiální podpory tzv. online výchovy a online vzdělávání ruku v ruce s masivním rozvojem „chytrých“ telefonů v průběhu posledních deseti let způsobily, že ani po skončení restrikcí a lockdownů se nejmladší generace nevrátila k opravdovému bezprostřednímu způsobu soužití, existence a života, naopak již zůstává ve společenské izolaci a žije prakticky nepřetržitě v napojení na elektronické komunikační prostředky.

Ačkoliv mnozí moderní podporovatelé počítačových technologií jásají, způsob života nejmladší generace nese dokladované a tvrdými daty[2] podporované hrozivé důsledky, vyplývající z nadužívání digitálních technologií a jejich vlivu na stále evidentněji nedostatečně vyvinutý mozek.

Návykovost chytrých telefonů

Průměrný občan ČR kontroluje svůj telefon 50x denně, čtením a posílám e-mailů tráví 13 hodin týdně, na obrazovku se dívá 7 hodin denně (dvouleté děti sledují obrazovku 2 hodiny denně, osmileté děti už 5 hodin denně). Vztah k telefonu a k digitálním informacím se stává závislostí. Čtvrtina mladých lidí není schopna reálné mezilidské komunikace a komunikuje spolu s ostatními elektronicky i doma[3]. Více než polovina Čechů po mobilním telefonu sahá každé ráno okamžitě po probuzení. Tvrdá data a srovnání poskytují alarmující výsledky: lidstvo hloupne, IQ se snižuje ve všech sledovaných parametrech, za posledních 10 let celosvětově vzrostl počet zjištěných případů deprese o 33 %. V roce 2017 v ČR trpělo 20 % obyvatelstva duševní nemocí, dnes činí tento podíl 30 %. Polovina studentů trpí úzkostí, zneužívání psychofarmak stouplo trojnásobě, podobně jako sebevražedné pokusy. Knihy dnes čte méně než 1 % dětí[4]. Zpráva o digitálních závislostech v ČR za loňský rok ze dne 27. 6. 2023[5] hovoří o tom, že až půl milionu lidí trpí takzvanou digitální závislostí.

Technologie zásadně ovlivňují mysl lidí, jejich interpretaci i chování. Informaci podanou digitálně mozek zpracovává odlišně, než když ji člověk čte z papíru, který drží v ruce. List papíru a hmatový vjem posiluje zapamatování i zápis informace do dlouhodobé paměti. Výuka výlučně digitálně bez použití papíru neumožní mozku přesun informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti.

Mobilní telefony a počítače jsou součástí našeho světa. Pro střední a starší generaci jsou relativní novinkou, i když jsme se s nimi naučili během let zacházet. Mladá generace jiný svět nezná, jejich nedílnou součástí jsou sociální sítě a sociální média. Přístroje však vyžadují pozornost, i když jsou vypnuté. Neustálá nutnost kontrolovat, co je nového, narušuje dialog a tvorbu paměti, snižuje kvalitu konverzace a empatie, znemožňuje porozumění a vede k horším výsledkům ve škole, v práci, v osobním životě, při jednání. Závislé mozky potřebují dopamin poskytovaný sociálními sítěmi, „lajky“, reakce, komentáře apod. Neustále touží po odměně, což vede k nutkavému, opakujícímu se chování, k chybám, k závislostem. Přítomnost mobilního telefonu tvoří pocity nutkavosti, zvyšuje hladinu kortizolu, a tím zvyšuje riziko deprese, obezity, infarktu, mrtvice, demence, cukrovky či poklesu sexuální aktivity.

Výsledkem jsou alarmující závěry dopadající zejména na mladou generaci (do 30 let): neschopnost předvídat problémy a řešit je, upřednostnění vlastních zájmů (více než polovina by raději nepracovala, než pracovala v nepohodlí), potřeba neustálé gratifikace, neschopnost se soustředit, neschopnost komunikovat/diskutovat, neschopnost dospět. Výsledkem je nárůst úzkosti, deprese, pokles produktivity[6]. Tyto výsledky popisují výzkumy ve všech zemích světa, na všech kontinentech. Jsou stejné v demokraciích i v totalitních zemích, ať vládnou konzervativní či liberální vlády, na jihu stejně jako na severu. Jen lidé ve velkých městech jsou v předstihu před lidmi z menších měst a z vesnic o tři až o pět let. Životní úroveň ani hmotné podmínky na tyto děsivé závěry nemají vliv. Na zeměkouli se sice lidé liší v přístupu k čisté vodě, ale nikoliv v přístupu k chytrým telefonům a k sociálním sítím.

Používání digitálních technologií způsobuje jednoznačně diagnostikovatelné a popsané změny v neurologickém fungování mozku: mění způsob, jak mozek přebírá a procesuje informace, což změní neurochemické procesy a trasy v mozku, čímž podkopává evoluční schopnosti mozku a přirozený proces, jak se mozek učí a myslí. To způsobuje tvorbu závislosti, nárůst výskytu psychických a fyzických poruch – úzkosti, depresí, ADHD, asociálního chování, poruch spánku a stravování, hloupnutí, poklesu IQ, neschopnosti řešit a přemýšlet.

Z výše uvedených důvodů Americká pediatrická akademie a WHO ohledně digitálních technologií doporučuje:

-          Žádné obrazovky pro děti do dvou let, pro děti do pěti let maximálně hodinu denně, a to za dozoru dospělého.

-          Pro děti starší 5 let maximálně 2 hodiny denně se supervizí, nikdy během jídla, a nikoliv hodinu před usnutím.

Není náhodou, že vlastníci největších sociálních médií (např. Bil Gates, Steve Jobs, Tim Cook) nedovolují svým dětem a malým rodinným příslušníkům je používat. Právě proto mnohé státy přistupují k legislativní úpravě digitálních technologií, zejména s ohledem na mladou generaci. Například Francie, Austrálie, Čína nebo Uganda vydaly zákaz mobilních telefonů ve školách a všude tam, kde se vyskytují žáci mladší 16 let, dále absolutní zákaz mobilních telefonů při kterékoliv přednášce. Čína zakazuje videohry dětem do 12 let a všem dětem po večeři. Je sporné, zda jít zrovna touto cestou, ale je zároveň evidentní, že alarmujícím trendům je nutno čelit.  

Pochopitelně můžeme vést učené debaty, v nichž budeme pečlivě odlišovat digitalizaci, digitální média, chytré telefony a sociální sítě. Určitě existují lidé, kteří hrozbu digitální demence bagatelizují obecným tvrzením, že digitální média jsou jako každý nástroj dobrým sluhou, ale zlým pánem. Faktem však je, že mladá generace na celém světě si již nedovede představit svůj život bez chytrého telefonu. Pro obrovskou část populace by ztráta mobilního telefonu byla horší bez ztráta peněženky nebo klíčů od domova. Stačí jediný pohled na cestující ve voze městské hromadné dopravy či vlaku, který nás přesvědčí o tom, kam směřují pohledy většiny cestujících. Vlaky byly dříve plné cestujících, kteří si povídali s náhodným spolupasažérem. Dnes je v mnoha vozech ticho přerušované telefonními hovory z chytrých telefonů. Není výjimkou, když dvojice nebo kamarádi v restauraci sedí mlčky, zahleděni na obrazovky svých smartphonů. Podobných příkladů vidíme kolem sebe každý den a na každém kroku. Společenské i zdravotní časopisy se předhánějí v doporučeních, jak si nařídit digitální detox[7]. Jak se lze na mnoha místech dočíst[8], „digitální demenci lze předcházet. Důležité je omezit používání technologií a sociálních médií a dbát na to, aby fyzická aktivita a zdravá výživa byly součástí vaší každodenní rutiny. Kromě toho je důležité dělat si přestávky od technologií a rozvíjet zdravý životní styl.“ Toho však už mnoho lidí není schopno. Nemoc postupuje, ohrožuje, ubližuje.

Podpora pádu do propasti

Dnes máme černé na bílém, co každý z nás ví: komunikační sítě jsou silně návykové. Jejich zájmem, zájmem jejich provozovatelů, je udržet nás na nich co nejdéle. Jejich zákaz je nereálný. Legislativní zákaz mobilních telefonů pro děti patrně taky. Tento cíl je úkolem pro jejich rodiče.

Český stát má v prioritách spoustu položek. Digitalizaci podporuje na všech frontách. Postupně ustupuje z komunikace personální či papírové, a naopak upřednostňuje komunikaci digitální. Mnoho záležitostí dnes v Česku vyřídíte jen prostřednictvím počítače. Banky ruší papírové příkazy a kamenné pobočky. Česko dnes chce posilovat fyzickou odolnost, podporovat sport a přidávat hodiny tělesné výchovy. Ale na tu položku nejdůležitější nepamatuje: na mozky, na hlavy a na duše našich dětí. Vláda nepovažuje sociální komunikační sítě za takový problém, aby jej chtěla řešit legislativní cestou. Sluší se říct – bohužel, navzdory tomu, že digitální technologie jsou stejně návykové jako heroin.

Někdo by možná řekl, že výchova mladé generace je úkolem rodičů a že právě oni mají dbát na to, aby si jejich potomci zbytečně nespálili mozky ještě před dospělostí. Otázka zní, zda rodiče o tom nebezpečí vůbec vědí. Na pískovištích, na dovolených či v restauraci můžeme vidět maličké děti, které bravurně obsluhují dětská digitální zařízení. Výrobci tabletů a chytrých telefonů už běžně produkují jednoduché verze tabletů a chytrých telefonů určené pro nejmenší batolata. A rodiče, kteří na to mají, jim je kupují, aby děti zabavily. Kdysi je posadili před televizi, ještě nedávno jim pustili z videokazety animovaný film. A dnes dítko dostane malou obrazovku jako lízátko s heroinem. Vědí vůbec rodiče o riziku digitálně demence?

Podle mě dosud nevědí, protože výše uvedené informace, data a alarmující výsledky nejsou dosud obecně známé. Jen psychologové, učitelé a neurologové už vědí[9]. Je proto třeba o nebezpečích začít mluvit, a to hodně nahlas. Tohle je téma, jemuž bychom se měli věnovat namísto umělých kampaní za hlouposti nebo výjimečnosti, které se v populaci vyskytují ojediněle.

Jaké kroky se nabízejí?

• Společný a koordinovaný postup odborníků ze všech oblastí, které mohou přinést poznatky a tvrdá data o negativních důsledcích moderních technologií a pobytu v online prostoru;
• Upozornění rodičům a plošná kampaň směřovaná veřejnosti, která upozorní na neblahý vliv moderních technologií na duševní rovnováhu a mozkovou, intelektuální a komunikační schopnost lidí, kteří s digitálními technologiemi pracují, zejména těch nejmenších a nejohroženějších, jejichž mozek se pod vlivem sociálních médií nemůže plnohodnotně rozvinout;
• Zdrženlivost zodpovědných orgánů a vedení země při úvahách o podpoře digitalizace;
• přijetí efektivních doporučení, která by vliv komunikačních sociálních médií na mozkovou a společenskou aktivitu mladých eliminovala;
• podpora autentických forem komunikace a učení u dětí a mládeže, tedy čtení, vyjadřování, společenskému kontaktu a samostatnosti a nezávislosti na berličkách nápověd z internetu.

Možná ještě není pozdě. V každém případě je nejvyšší čas. Nejde přece o nic zanedbatelného. Jde o naše děti. Jde o budoucnost. 

I proto jsem napsala tento článek. 

Poznámka:

Na půdě Poslanecké sněmovny se dne 19. září 2023 uskutečnil seminář věnovaný psychopatologii mládeže, na němž odborníci prezentovali tvrdá data a závěry ze srovnávacích výzkumů prováděných po celém světě. Výše uvedené závěry, tvrzení, informace a doporučení čerpají mj. z tohoto setkání a z informací na tomto semináři publikovaných. Autorka děkuje všem vystupujícím, jejichž informace jen potvrdily zkušenosti a empirická zjištění jednotlivých členů a odborníků pracujících s rodinami, s dětmi a s mládeží.

Psáno pro Deník TO

[1] Digitální demence je porucha poznávání a snížení mentálních schopnosti v důsledku dlouhodobé závislosti na digitálních médiích. Porucha byla poprvé konstatována v roce 2007, o popularizaci pojmu se postaral německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer, který v roce 2012 vydal knihu Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. V ČR vyšla pod názvem Digitální demence poprvé v roce 2014 v nakladatelství Host.

[2] European Heart Journal, Digital Health dne 4. 5. 2023.

[3] Údaje a informace z prezentace MUDr. Martina J. Stránského, profesora neurologie na univerzitě v Yale, přednesené na semináři v Poslanecké sněmovně dne 19. 9. 2023.

[4] Závěry z dlouhodobého výzkumu, který již 30 let mezi mladými provádí sociolog doc. PhDr. Petr Sak, CSc.

[5] Zpráva o digitálních závislostech v České republice 2022, kterou zpracovalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.

[6] Jonathan Haidt: Coddling of the American Mind (2018).

[7] Například https://www.slonipamet.cz/povidani-o-pameti/digitalni-demence/

[8] Například https://www.vozo.cz/trpi-lidstvo-digitalni-demenci/

[9] Problematikou digitální demence a dopadu online prostředí na mladou generaci se bude zabývat Podvýbor pro rodinu Senátu Parlamentu ČR na své schůze 4. října 2023.