Jak Mexičani bojovali s karmou

Bylo nebylo...když jsme ještě bydlívaly za devatero horami a devatero řekami přesněji řečeno na okraji Coatepecu v chatičce La Cabaña del Tío Yeyo, vodu na mytí nám (ne)ohřívala karma..

První večer jsme se překonaly a otužovaly, ale druhý den ráno jsme se posíleny spánkem rozhodly situaci řešit. Moudře jsme obě do karmy nakoukly, ale nepřeceňujíce své síly se nakonec rozhodly vyhledat pomoc. Přehodila jsem si tedy stylově přes pyžamo sako a vykročila do ranní rosy. Po pár set metrech jsem narazila na ranního hlidače a poprosila ho o pomoc. Řekl, že nemá zapalovač. Řekla jsem, že já ano. Řekl, že teda

jdem. A tak jsme šli. Podobně moudře jako my nahlédl do karmy. Otočil ventilem přivádějícím plyn, zapalovačem zapálil kus novin a narval ho hořící do karmy. A ono nic. Předpokládajíce, že ví co dělá, jsem čekala co se bude dít. Když se už nějakou dobu nic nedělo, pojala jsem pochybnost o jeho znalosti zapalování karmy. Přečetla jsem si tedy instrukce napsané na boku karmy a navrhla postupovat podle nich. Dlouhou dobu na mě působil dojmem, že na cokoli zákonitě odpovídá "sí", protože mi odsíoval cokoli jsem řekla. Nakonec jsme si prohodili role, já se pustila do zapalování podle instrukcí a on mě se zájmem pozoroval. Určitě teď očekáváte happy end, karma podlehla a my se konečně umyly, ale ouha! Pánovi nakonec došla asi trpělivost a rozhodl se dojít pro dalšího pomocníka. Jelikož mě už byla zima a taky už mě to moc nebavilo, šla jsem se schovat do chatičky, kde jsem čekala až mi přijdou říct, že to holt asi nejde (což by Čech udělal tak po pěti minutách nebo mi rovnou oznámil, že to neumí a zkoušet nebude.) Neuvěřitelnou půlhodinu se zpoza chatičky ozývaly podivné zvuky, nakonec ale mexická trpělivost a vůle pomoct přinesla kýžené ovoce (proboha co to je za slovo "kýžené"?) a bylo nám oznámeno, že karma vzplála! 

Ale aby té radosti nebylo moc, večer byla karma opět mimo provoz. A noční hlídač u ranního procesu nebyl, a tak boj s karmou začal nanovo. Ze začátku jsem se pokoušela mu asistovat a jak zaseklá gramofonová deska reprodukovala instrukce napsané na boku karmy, ale nemám mexickou ani žádnou jinou trpělivost, a tak jsem hlídače nechala u kramy samotného. Po půlhodině se mi ho ale zželelo a ujistila jsem ho, že to ještě jednu noc zvládneme se studenou vodou. Kdybych jeho snažení nepřerušila, možná by tam zapalovačem škrtal až doteď. A teď konečně ten happy end...ranní hlídač byl onen ostřílený vlk, který už jednou nad karmou zvítězil, a tak plesklo mejdlo o podlahu a pohádky je konec.