Zimpizahua a děti

Další týden jsme začaly učit kromě dvou kurzů dospělých i děti. Dětský kurz byl domluven na každý den od pondělí do čtvrtka na hodinu a půl na haciendě Zimpizahua. Zimpizahua je vesnička asi 3 kmza Coatepecem. Na haciendách dříve žili patroni (u nás bychom je asi nazvali velkostatkáři), kteří na svých pozemcích zaměstnávali v podstatě celou vesnici. Dnes v haciendě Zimpizahua žije rodina majitele a provozují tam restauraci a hotel (kdo by náhodou hledal ubytování v okolí Coatepecu http://www.haciendazimpizahua.com/)

Na první hodině se sešlo 6 dětí, ale postupně se jejich počet rozrostl na 13. Nejmladší Jessice je 7 let a nejstarší studentce je 12. Díky tomu je velký rozdíl v jejich rychlosti psaní a chápání, ale snažíme se to řešit individuálně během hodin a nebo po nich. Naší velkou pomocnicí je hadrová panenka Máňa (z nám neznámého důvodu se jim lépe vyslovuje Mája, tak ji překřtily.) První dotaz po našem příchodu je, zda přijela také Mája. Děti si Máju oblíbily natolik, že jsou při hodinách ochotni na ní ukazovat i takové části těla, které nemá – uši a nos. Při první hodině nás překvapily dotazem, proč je neučíme česky a neustále se zajímají o nějaká česká slova a pak je komolí s ještě větším nadšením než ta anglická. Musím přiznat, že mě dost zarazilo, když se mě děti neustále ptaly, jestli už tohle nebo támhleto mají psát na další stránku, jestli mají vynechat řádek, atp. Když jsem se zeptala, bylo mi řečeno, že tady jim učitelky (z Argentiny si pamatuji, že to tak bylo i na střední škole) dávají přesné instrukce k vedení poznámek. Nepamatuji si už, jak to je u nás na základních školách, jenom vím, že já bych takovéhle instrukce ignorovala asi v každém věku.

V půlce minulé hodiny začalo pršet, ochladilo se a na naše obnažené nohy se vrhly zrádné, mrňavé, neviditelné, neslyšitelné mušky, které nás naprosto neskutečně zřídily (jen na pravé noze jsem napočítala 28 kousanců, které šíleně svědí.) Mušky úplně ignorovaly to, že jsme byly hustě pomazané dokonce dvěma druhy repelentů zakoupenými tady, od kterých by tedy člověk čekal, že na místní havěť budou fungovat. Při těchto náletech jsem několikrát zaklela kurňa, kurňa a tak se děti hned naučily další slovíčko.

Zájem o Českou republiku je tak velký, že nejmladší Jessica už prý svému tatínkovi oznámila, že 1. září odlétá do ČR. Byla velice překvapená, že se k nám nedá dojít a nějak jí nešlo do hlavy, že ani autobusem ani autem k nám prostě nedojede (ne že by už měla řidičák, řídit se tu smí s povolením rodičů od 16 let.)