Čekání na studenty

Jelikož náš návrat z Cosautlánu do Coatepecu změnil celou situaci, bylo potřeba zajistit v současném působišti stálé bydlení a hlavně kurzy angličtiny. Hned po návratu z Cosautlánu jsme zasedli s Imeldou a Hectorem, stejně jako každý den potom, a brainstormovali co teď..

Hector i Imelda zůstávali oba celou dobu v dobré náladě a jediné co jim dělalo starosti byl náš klid a bezpečí. Nejspíš jsme je asi vyděsily, protože pravda bezprostředně po návratu z Cosautlánu jsme působily asi jako dvě zmoklé slepice (taky tady dost prší, tak možná i to sehrálo svou roli). Jelikož se ten den hodně mluvilo a ne vždycky se stíhalo překládat španělsky nemluvící a nerozumící Matě, kterou ještě Cosautlán dost

vyšokoval (nedejte se zmást idylickou fotkou přiloženou k předchozímu článku), takže večer nepůsobila úplně pozitivně. Ale odhodlání a energie, se kterou se Hector a Imelda pustili do práce, nás uklidnila. Druhý den (4.7.) jsme se dali volno, abychom se trochu vzpamatovaly z šoku, který nám Cosautlán způsobil, a poznaly Coatepec. Takže jsme den začaly hodinovou chůzí do centra, aby přesně když jsme tam došly, začalo pršet. A tak jsme zaběhly do nejbližší kavárny, vylezly do prvního patra k oknu a čučely dvě hodiny na déšť na náměstí jak z kukaně. Kafe bylo půllitrové a Maťa bleskurychle vybílila košíček se zákusky, a tak si Mexiko zase zlepšilo skóre. Když konečně přestalo pršet, prolezly jsme všechny obchůdky pátrajíce po něčem teplém na sebe, jelikož když člověk slyší Mexiko, tak logicky balí plavky, ne? Navíc v Čechách zakoupený průvodce Matě nakecal, že i během období děsťů je průmerná teplota kolem 30 °C. Jenže po revizi coatepecké módy jsme konstatovaly, že radši zkusíme vydržet v několika vrstvách dovozených tílek. Už jsme to přes týden a zatím každý den pršelo, ale my nepřestáváme doufat, že jednoho dne zase uvidíme slunce. 

Co se bydlení týče nakonec se podařilo domluvit výhodnou výměnu dvouměsíčního bydlení v hostelu elcafe-tal Apan za kurz angličtiny pro zaměstnance Apanu, tedy hostelu, muzea kávy a kaváren. Startovním dnem kurzů bylo zvoleno pondělí a my jsme se v pátek (6.7.) rozloučily s chatičkou za městem a přestěhovaly do centra do hostelu. Imelda mezitím domluvila ještě další skupinu zájemců o angličtinu a i místo pro výuku na faře kostela San Jerónimo na hlavním náměstí v Coatepecu..tak snad nás nevyženou, až se provalí, že jsme ateistky. 

Pro více fotek nejen z Coatepecu klikněte na http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151030455993416.459349.722963415&type=3 (snad to bude fungovat)