Odkud je koncovka -ová (člověk nebo věc)

V době národního obrození byla vracena Čeština do česká kultury a byla provedena korekce jazyka Českého. Jména jako Kramerius, Dobrovský, Jungmann , Thám a další jsou všeobecně známa. Není potřeba rozvádět.  

Byla provedena revize češtiny na základě jiných slovanských jazyků, především ruštiny.

Byla připojena přípona ová, z ruštiny z tehdejšího ruského impéria a východu Rakouska kde se používá dodnes přípona „ova“ bez čárky nad „a“.

Přípona určuje toho, jehož je žena majetkem.  Podobně jako kráva, kůň, nebo postel.

Tedy v mém případě Daníčkova postel kráva nebo žena. V ruštině se paní Daníčková jmenuje paní Daničkova. Protože mi patří, je mým majetkem, nemá duši, je možné ji vrátit původnímu majiteli (pravoslavné náboženství), anebo prodat.

Žena je nástroj k rození dětí prodloužení rodu a práci.  Práce je určena jejím vlastníkem tedy mužem.

Žena nemá práva, je otrokem, a tak to bylo po tisíciletí.

 Je to věc ne člověk. Proto také mluvím o vás milé dámy ve třetím rodu.

To samé samozřejmě existuje v Judaismu a Islámu.

Abych se mohl oženit, donutili mě si moji ženu koupit. Čestně pro Evropana to byl opravdu kulturní šok

Tak a teď se milé dámy rozhodujte, zdali chcete přechylovaní. 

Rozhodněte, zdali jste člověk anebo věc.