O tom, že dobromyslní lidé nevymřeli

Jsou věci, o kterých chcete psát, o kterých byste měli psát, nebo o kterých naopak psát nesmíte. Jsou ale věci, o kterých napíšete prostě rádi. Jednou z takových byl příběh osmapadesátiletého Petra Klúčovského, který pomohl dopadnout zloděje.

Petr KlúčovskýA.Vavríková

Jako novinář se setkáte s nejrůznějšími tématy. Píšete o tom, kdo si co myslí, co jaká celebrita provedla, nebo o čem spekulují politici, nepočítaje ohrané fráze tiskových mluvčí a dalších řečníků. Většinu lidí zajímají negativní zprávy a novinář se lidem rád podřídí.

Jednou z takových akcí mohlo být i předávání cen Pomocná ruka zákona, kterou pořádala pojišťovna Allianz společně s policisty. Ač se mohlo jednat o akci více či méně komerčního charakteru, v hlavě mi utkvěla postava hlavního protagonisty.

Zatímco na různé tiskovky politiků o jejich přešlapech a průšvizích se zaplňují sály novináři do posledního místečka, nás byla jen hrstka. Jen hrstka si poslechla sice ne hollywoodský příběh o statečném zachránci, ale vyprávění o prostém dobromyslném člověku, který bez přemýšlení jednal a pomohl neznámé ženě. O tom, jak svým tělem bránil lupiči utéct a o tom, jak mu v hlavě běželo: Jen aby nevytáhl z kapsy nůž nebo pistoli.

Pan Klúčovský není bavič, evidentně na sebe nerad strhává pozornost, ale svým roztomile huhlavým hlasem vykládal o tom, jak zalehl lupiče, než přijela policie. Možná s cílem netradičního řečníka trochu zesměšnit a udělat povídání „rádoby akční“ přišla reportérka jedné nejmenované komerční televize. „Nechtěl byste nám to ukázat,“ vyhrkla. Bývalý veslař se nezachoval jako namyšlená rychlokvaška. Prostě klekl a názorně předváděl, jak pachatele držel.

Lidí podobného ražení jako je pan Klúčovský moc není. A když takoví existují, dávají o svých skutcích hlasitě najevo a bijí se do prsou, co dokázali. „Navíc to nebylo poprvé, co jste takhle pomáhal,“ pobízel v obličeji trochu zarudlého hrdinu moderátor akce. „Jo, jednou jsem třeba viděl, jak nějací tři kluci zapálili auto. Tak jsem ho šel minimaxem uhasit,“ odpověděl nový držitel certifikátu Pomocná ruka zákona a čtečky knih. Klidně bych mu takových čteček dal deset a půl království k tomu.

Po akci se bodrý hrdina nechal fotit, natáčet, vyprávěl svůj příběh do kamery. Možná ani nechápal proč tolikrát. Ale radši tisíckrát pozitivní zpráva o obyčejném člověku s dobrým srdcem, než několik kauz a skandálů lumpů a podvodníků.

Jan Daněk, toho času redaktor MF Brno.