Evino vylez z té tašky, já tam mám ještě nákup! No tak šup, šup, to není hračka pro tebe. Haha. Přesně to, co vy lidé neumíte. Hrát si s běžnými věcmi.
Miluji papírové sáčky, krabice. Čím menší, tím lepší. Zatím, co vy se radujete z obsahu balíčku, já zkouším útulnost krabice. Většinou se vlezu i do té malinkaté – dokážu se složit a číhám, kdo se opováží strčit dovnitř ruku.
Dneska mě dvounožka potěšila papírovou taškou. Hned jsem do ní nalezla, jen co mi udělala místo. Škrábala jsem ji a točila se tak rychle, že jsem i s taškou sletěla se stoličky.
Ale jsem pružná kočka, takže klídek – nic se mi nestalo.
Na zemi to bylo lepší, mohla jsem do kabele zalézt z boku, číhat na psí dámy. Ty šmejdily okolo v domnění, že v tašce je nějaká dobrota. Vždycky jsem z tašky nečekaně vyletěla. Udělala zabijácky skok na záda jedné psích babiček. A šup hned zpátky do papírového úkrytu.
No asi o mě věděly, šelmy podšité, neprotestovaly.
Dvounožka byla trochu rozladěná, prý jsem tu papírovku “zrychtovala“ a už nebude k použití.
Hlavně, že se smála mým kouskům. Prý je to velmi vtipné, jak taška sama tančí po kuchyni, protože mě nečouhal ani chlup. Hned mě musela fotit. Však jsem si za pózování vymňoukala šunčičku. A ty dvě, co se ani nefotily, také.
My kočky moc rády pozorujeme lidi – co dělají, jak používají různé předměty. Nejzajímavější je, když si chystají krmení. Už poznám nůž a vím, že tím porcují maso. Ó – já maso tuze ráda.
I Fred. On to má v pohodě: je velký, stoupne si na zadní, přední nohou se snaží něco ukrást. A daří se mu. Jenže pod linkou se motají ty dvě nenažrané psice.
No dvounožka se s námi vždycky rozdělí, to se musí nechat.
Fredík miluje bačkory. Jak nějakou zmerčí, musí ji vyzkoušet. Jednoho dne přijde na to, že si musí obout na každou tlapku jednu. A ne, jak to provozuje dvě tlapky do jedné boty.
I tak je chytrý. Umí zapnout robotický vysavač. Lehne si před něj a nechá ho do sebe narážet, přitom chytá boční kartáček.
Já se ještě držím dál, trochu mi vadí ten hluk.
Fred vůbec miluje vysávání. Před klasickým vysavačem neutíká, naopak rozvalí se doprostřed pokoje a nutí dvounožku, aby ho vysávala. Nastrkuje se ze všech stran, vrní tak hlasitě jak vysavač.
V noci jsme všichni spali. Jenom Fred si chtěl hrát. Nikdo nebyl ochotný, tak se zabavil sám.
Teda přemlouval vysavač ke hře, tak dlouho až ho zapnul. Uprostřed noci byl snad hlasitější než přes den. Dvounožka vyletěla z postele tak rychle, jako když já vidím mouchu.
„Fredéééé já tě roztrhnu!“
Křičela, no lekla jsem se i já a od té doby kontroluji, jestli vysavač vytáhla z té krabičky ve zdi. A ona také už nechce zažít noční vysávání.
Také nám zavírá dveře do koupelny s tím, že do pračky ani sušičky se neleze. A přitom je to tak skvělá hra na schovávanou.
Zdravím všechny mňoukalky, dvounožce, jdu do pelíšku, než mě napadne zase nějaká lotrovina.
