Milovala jsem knížku „Lassie se vrací domů“. Lassii jsem zbožňovala a moje srdíčko toužilo po takovém stvoření.
Jenže teď v dospělosti to vidím jinak. Opravdu mohla ta krásná kolie najít cestu domů?
A proč je tedy tak těžké pro zatoulané psy vrátit se.
Po Silvestrovské noci se hledá spousta psů a koček. Ano utekli ve stresu, to se mozek vypíná. Rozumím tomu.
Zlobím se na lidské pokolení. Není přece tak těžké svoje zvířátka zabezpečit před nadměrným hlukem silvestrovské noci.
Vlastně za celou situaci může jenom člověk. Ti, kteří si neodpustí oslavu hlučnými petardami. Všechna zvířata se bojí, protože tomu rachotu nerozumí. Mají citlivější sluch než lidé. Přijde mi to tak zbytečné, vždyť slavit se dá jinak.
Nerozumím tomu, proč se tolik zvířat ztratí. Vždycky se to dá zařídit, aby byla v bezpečí. Mám na mysli ta domácí.
Už několik let vzpomínám na pejska naháčka, který se lekl petardy a majitelům utekl. Na horách, kde to neznal. Hledali ho i cizí lidé. Našel se za několik dní zmrzlý. Ještě dnes mě z toho bolí srdce. Obrovská rána pro majitele i chovatele.
A kolik takových zvířat je. Některá se ani nenajdou.
Letos to nebylo jiné. Na sociální síti se to hemžilo ztracenými zvířaty. V té záplavě na mne vykoukla nahatá fenka. Úplně stejná situace jako přes kopírák. Fenka se ztratila na horách někde v lese. A bez kombinézky.
Co bylo krásné, že ji hledala spousta lidí. Zapojili se na pátrání přímo v terénu. Tiskli a vylepovali plakáty. Obvolávali všechna blízká místa, kde fenka ztratila. Oslovili spoustu organizací včetně policie ČR.
Bylo to zoufalé, ale všichni věřili. Že ji má někdo doma v teple. Jenom neví, že se hledá. Přesto, že naháčci mají trochu odstup k cizím lidem. Naděje umírá poslední.
Člověku se honí v hlavě: má naději? Takový drobný psík bez srsti přežít v mrazivém počasí. Kde to nezná. Hladový. Jak dlouho?
Pátý den už začínám pochybovat. Ovšem ne lidi, co se ji znovu vydali hledat do lesů. Objevili bunkr, kde se mohla skrývat. Našli stopy u parovodu. Ohýnek naděje se zase rozhořel.
Netušili, že malou fenku vyhnali ze svého úkrytu. Můžeme jenom tušit, že viděla v lese myslivce, který ji také hledal. Anebo to byla náhoda, že našla jeho hájovnu?
On nechal otevřené dveře, kdyby náhodou. Vystrašená hladová fenka vběhla rovnou do kuchyně a ukryla se pod stůl. To už stačilo uvědomit policii.
Statečné srdíčko. Žádné zhýčkané gaučové zvířátko. Naháčci klamou tělem. Jsou drobní, vypadají křehce. Ale skutečnost je jiná. Dokázala přežít v lese kde je spousta lišek. A bez hustého kožíšku.
Našla úkryt, kde dokázala přežít chlad. A nakonec si poradila. Vyhledala útočiště u člověka, kterému důvěřovala.
Zpráva, že se našla, v okamžiku obletěla celou síť.
Našlo se i spousta ostatních pejsků. Někteří zase naopak hledají svoje majitele. A já věřím, že se lidé poučili. Svoje mazlíky líp zabezpečí. Vždyť naděje umírá poslední.
