Jsme jako každá jiná rodina. Občas sa nám ale opratě života vymknú z ruk. Naštěstí enom nekdy. Nuda u nás opravdu nehrozí.
Konečně sa uvelebuju do postele, propadám sa do říše snú. Enom že mňa vyruší ječení kúpelny, která je hneď u ložnice. Řev jak když sa nekdo čápe v ledové vodě.A také, že jo. Danča.
To není možné, šak byla zapňúť plynový kotel, který ohřívá vodu. Občas v něm klesne tlak vody a mosí sa dopustit.
Takže Dáda dvě hodiny čekala zbytečně, protože sice pustila vodu, ale místo ní potom zastavila plyn. Pod kotlem byla pořádná bařina. Já v tom stála v nazuvákoch. O půlnoci, jak bludička. Danča barvu na hlavě, tak nezbývalo nic jiného než kúpel v ledové vodě. Možná si teď už dá pozor, za který kohútek chytá.
Ráno jsem zastihla už vyspaného manžela, jak pobíhá po obyváku. A vztekal sa. Co je?
„Ale tož zas mi ten žebrák mobil nefunguje, já ho vyhodím, to už není možné. Šak sem ho nabíjál celú noc kur….Sedl si, nasadil optiku a chtěl začať rozebírať přístroj. Posunul si brýle na čelo, aby na mňa viděl a praví.
„Tož si představ, nemám tam bateriu, já ho nabíjal bez ní.“Co sem mu měla asi tak pověděť.
„To si děláš kozy, hlavně, že máš blbý mobil.“
Zalézla jsem do kuchyně, no nebudu lhať, že sem sa neřehtala hezky do sytosti. Nechtělo sa mi vařiť. Vyrvala sem z mrazáku plastovú škatulu. Hověly si v ní zmrzlé pečené kuřecí kytky. Malý problém. Nešly z ní ven. No co, vyzkúšám novú trúbu, šak je tam funkca „rozmražování“. Na chvilenku to tam fúknu.
Jéé volá švagrová….Z minutky bylo deset.
A do prde….., škatula, maso, pomoc!
Pohled do trúby stál za to. Ano, trúba funguje dobře. Krabica roztečená, spíš vytečená na dně. Zostál enom spodek, který chladily zmrzlé kyty. Tentokrát sa smál manžel, když sem sa snažila zbytky škatulky seškrábat. Ale napíšu vám, nebylo to, tak hrozné. Šlo to dobře, dokonca to ani nesmrdělo. Takže ten hovor asi nebyl tak dlúhý.
No nic už je čas. Mosím eště za mamčú do nemocnice. Otevřu zrcadlo, kde mám šminky a takové ty babské pomůcky. A tam na mňa čumí sklénka s rozjezenú přesnídávkú aj s lžičkú.Renča ju tam odložila, když patlala Danči vlasy barvú.
Už aby byl večer.
Do nemocnice jsem jela se sestrama. Ola sa chtěla stavit do supermarketu. Nemám tyto obchody ráda, počkám venku.
Kúpím si v automatu vodu. Hážu dvacku. Sakryš, místo aby vypadla voda, dvacetikoruna podniká útok na moju osobu. A vyletí z automatu. Trefí přímo do kolena.
Tož toto sa mě snad zdá. Zkoušám to znova. Tentokráť je peníz vyloženě vymrštěný. Dopadá až nekde za mňa. Eště tady nekoho blbú dvackú zabiju. Prdím na to.
Skočím si aspoň na záchod.Ty jo, ale kde? U domnělé místnosti je enom panák. Stojím těsně před dveřma a uvažuju. Dveře sa zprudka otevírajú a já stojím tváři v tvář chlapíkovi. Slyším sa koktať.
„Tady sú enom chlapi?“ Odpověd žádná. Cúvu nebo on mňa hrne dál od dveří.
Enom že já mosím.
„Prosím, nevíte, kde su babské?“ chlap kamenú tvař a nic. Že by to byl cizinec?
„Víte, já to tady neznám.“
Chlápek sa uculí „Jo ták, vy to vážně nemůžete najít, já vám to ukážu.“Já nevím, co si myslel, asi že tak lovím chlapy či co. To fakt nee, ten múj mi bohatě stačí.
Včera byl slet čarodějnic, ale já raději zůstala doma. Beztak bych si při nejmenším zlomila metlu, nebo nabila čumák.
