Nezdržuj, to ani nevíš, kolik já toho musím stihnout. Povídá mi moje máma. No jo důchodci, ti mají největší pilno.
Když jsme ji před necelým rokem koupili tablet, tak jsme si s rodinou říkali, jestli to zvládne ovládat. Já jí věřila. Líbil se jí můj dotykáč.
A dneska už na tom válí snad líp než já. A právě když jsem jí volala, mi říká. „ Copak já mám čas? Ráno musím zjistit, co nového se událo, jaké bude počasí a jestli mi někdo nenapsal na Fb. To víš, musím být v obraze.“
Věděla jsem, že se něco naučí, ale až tolik věcí, je fakt výborná. Přece jenom už toho dost pamatuje a má nárok na to, aby jí to už tolik nemyslelo. Právě proto ji obdivuji. Nekrní a pořád mozek zaměstnává. Je tak šťastná, když se něco nového naučí a my, děcka, jsme na ni pyšná. Asi nejraději má sudoku, to fakt jede. Zavolá si se sestrami a čile odepisuje ostatním lidem.
Ale má i povinnosti, zvládá se o sebe ještě perfektně postarat, ale jak jsem pochopila, zdržuje ji to od „práce na tabletu“.
Včera nám vyprávěla svůj úlet.
„Víš, Martinka mi nechává staré prostěradla, froté. Nastříhám to a potom s tím uklízím, utírám, umývám. Co je třeba.“
Bylo potřeba poumývat kuchyňskou linku. Máma se teda pustila do úklidu. No mám tam ještě kus toho prostěradla ve skříni, tak ho zase kus „uflágnu“. Povídá si pro sebe. A už běží s nůžkami do skříně, kde má uložené věci. Dost spěchala, už byl čas, kdy hraje online sudoku.
Kus hadru odstřihla a vytírá do sucha linku. Jenže co to? Nějak ten hadr nesaje. To není možné, však je to froté nebo ne? Hm barvu to má nějakou tmavší, co se s tím v té skříni stalo?
A jéje, už jí svítá, mne látku mezi prsty, zdá se jí povědomá….
Ano hned při pohledu do skříně má jasno. Safra, ustřihla si kus rukávu u noční košile místo, starého prostěradla. No mámo, jak jsi nás to učila? Dvakrát měř, jednou řež. A také, že žádná kaše není tak horká jak se uvaří. Prostě zkrátíš i druhý rukáv a budeš mít sexy letní košilku z froté no, změna je život.
Nakonec budeš mít brzo narozeniny, tak aspoň víme co ti koupit. Nikdo není dokonalý. Smích je kořením života, tak proč si ho trochu neokořenit.
