Opuštěné štěstí, aneb čert v akci

  Takové malé černé nic, umí to v domě pořádně rozproudit. A cože to je? No má černý kožich, čtyři tlapky, mrštné tělo. Žluté oči nejde přehlédnout. I když se ten černý chomáč krčí za rohem.

 Aby výpadem statného lovce ulovil moji nohavici.

Chybí rohy, takže opravdický čert to není. Kde tu vzal, nevíme.

Tušíme, že se někomu doma nehodil. Odložil ho k nám. I tak se dá zbavit zodpovědnosti. Tři týdny jsem sledovala černého kocourka, malé kotě. Schovával se v dříví mezi námi a sousedy.

Měla jsem za to, že je souseda. I když granule v našem příbytku pro slepice mizely.  Jen ať si dá, špuntík.

Začalo mně být divné, že je tak moc plachý. V podstatě jsem vždy zahlédla jen černou šmouhu.

Nedalo mi to zeptat se souseda, co to mají za plašana. Dozvěděla jsem se, že kotě není jejich, ale krmí ho také.

Hm, takže to musíme pořešit. Černý „šprček“ byl tak divoký, že nezbylo, než ho chytit do pasti.

Povedlo se to hned. Kocourek byl strašně vystresovaný, vrčel, prskal. Vyhradili jsme mu na karanténu prádelnu. Po vypuštění běhal snad i po stropě, hledal úkryt, chtěl se schovat. Nakonec vzal za vděk lepenkovou krabicí.

Takže ve vteřině to nebyla kočka, ale prskající syčící krabice. Bylo mně ho líto, kdyby věděl, že se nemusí bát. Bude už v teple s plným bříškem.

Druhý den kotě zmizelo. Nebylo nikde, i syčení utichlo.

„Šmankote snaď sa nevypařil“ mudrovala jsem pro sebe.

„Že ten můj chlap moc otevřel dveře a kotě vzalo čáru.“

Celou prádelnu jsem obrátila „hore nohy“.

Připadala jsem si jak blázen, kotě nikde. Oči mi zapátraly k okénku, které je hodně vysoko. Něco se tam pohnulo mezi listy Dieffenbachie , která trůní právě tak vysoko, kvůli kočkám.

Odhrnu velký list. Žluté oči, obrovské jak dvě sluníčka, zírají na mě v obavách. Naštěstí prcek střet s touto nebezpečnou rostlinou přežil bez úhony. Kytka putovala jinam. Koho by napadlo, že kotě vyleze tak vysoko po hladké zdi.

Bylo mi jasné, že toto stvoření bude pořádné éro.

U paní veterinářky jsme se dozvěděli, že to není kocourek, ale kočička, což jsem tušila. A také že není samo, ale v kožichu má nezvané hosty všenky. Do té doby jsem neměla tušení, že existují, člověk se pořád učí. Následovala dezinsekce celé naší chlupaté posádky. A v peněžence průvan.

Zase jsme bohatší o jednoho člena rodina. Ten, kdo ji tu odložil, může litovat. My dostali půlkila štěstí, lásky, radosti a spousty pozitivní energie.

Malá Bertice-čertice, tak jsme ji pojmenovali, protože je to opravdu čertík bez rohů. Při kontaktu se psy se chovala „jako doma“. Oni jako by tu byla odjakživa. Velmi mě překvapili všichni. Přemýšlím, jak je to možné, že zvířata se k sobě chovají líp než lidé.

Jenom naše domácí kočky dělaly chvíli drahoty.

 Desetikilový kocour Fredie obcházel malé půlkilové nic z dálky, připraven v nebezpečí zdrhnout.

Mia, ostřílená kočička s útulku, svým syčením dávala malé nezbednici najevo: “Přiblížíš se a jsi mrtvá.“

Jenže Berta zocelená pobytem venku si z nich, nic nedělala. Tak těm dvěma bručounům nezbylo, než se smířit.

To ještě nevěděli, že se vpašuje do jejich boudiček, umístěných ve výšinách stropu. Vyšplhala nahoru po trámku, obaleném hrubým provazem, lehce, tak obratně, že i starým harcovníkům spadla čelist. Žádný protest nepomohl.

Fredie po dvou dnech přestal trucovat a začal ten pravý kočičí rej, těžko říct, jak se jim podařilo shodit jedno škrabadlo.

Květináče dostaly papírový kornout, který brání rozmetání hlíny, následně celé květiny po bytě. Bertu moc mrzelo, že jsme jí tuto zábavu zatrhli. Byla to „psina“, lovit koště, kterým jsem se marně snažila dostat hlínu zpátky do květináče.

Páníček včera zasadil semínka paprik, pečlivě roztříděné podle velikosti, barev. No dneska mu to hezky promíchala černá šmouha. Tak v létě to bude ve skleníku zajímavé.

Asistuje při každé činnosti. Když se jí vybijí baterie, už ji hledáme, nebo je to divné, že spí.

Při čistění jejího záchodku musí dohlížet. Včera se ji zdálo, že mám v kyblíku, který byl plný znečistěného písku, ještě místo. Vylezla nahoru na kopeček, přidala bobek. Při snaze ho zahrabat byl písek všude. No malá šikovná pomocnice. Nemiluj ji.

Jestli se nudíte a máte potřebu o někoho pečovat, pořiďte si kočku. Odměna se sladká, přítulná a vrnící. Navíc kočky ruší negativní zóny, umí uklidnit, umějí ulevit od bolesti zahříváním bolavé části těla.

A kde ji najít? Třeba v útulku.