Noční život kocoura

No to se mi snad jenom zdá. Noc právě začala a panička už spí. Copak neví, že tento čas je nejlepší na lov a hry? Šmankote, já dostal hlad. Co s tím?

Miska je prázdná, no jo vždyť jsme ji před chvíli s Miou vyluxovali. Panička spí. Chrápe jak dřevorubec.

 Chce se mi lovit, tak začnu chytat látkovou myš. Šup na postel přes paničku, hop dolu z postele, zase zpátky v největší rychlosti. Na chvíli se do divoké hry zapojí i Mia. Musím si pořádně protáhnout nožky. Mia mi myš ukradla, schovala si ji na náš kočičí strom.

Mia je velký lovec. Umí ulovit živou myš, to já jenom mouchu.

 Po pořádném tělocviku mám ještě větší hlad. Co se dá dělat, musím vzbudit paničku. Lehnu ji na tvář, začne se dusit, tak ji vzbudím určitě. Jenom jestli ji dojde, proč ji budím. Ona je někdy trochu natvrdlá. Zvláště když se vzbudí. A nevrlá, nechápu to vždyť je, tak krásná noc.

„Fredíku, já si nechci hrát, nezlob, běž spát je jedna hodina v noci.“

  Zabručí panička ze spánku a překulí se na bok.

Dobře půjdu se podívat co je venku nového. Co to tu zase je na mém oblíbením místě na parapetu. Květináč. Přičichnu. Fujky. Nic pro mne.

  Oni mi totiž všechny květiny, které moc dobře chutnají schovali. Já vím, kde. Však číhám na každou příležitost. Občas zapomenou zavřít dveře, kde ty kytky jsou. To si potom honem nacpu bříško, abych to všechno vyhodil na vytřenou podlahu. Dostanu pochvalu nebo vím, že do postele se nezvrací, ani nečurá. Jsem už velký kocourek.

Ale co tady s tou kytkou, když se nedá sežrat?

Stačí trošku strčit packou, květináč přistává na zemi. Jujda! Hlína na podlaze. Príma zábava. Dolů to beru přes záclonu, na které se dá krásně houpat. Cvak, lup, cvak, lup žabky, které záclonu drží selhávají jedna za druhou. A já se válím i s kusem textilu v hlíně na zemi. Jú to byla švanda.

Jsem se unavil. Kde bych si udělal pohodli. No kde v posteli u paničky.

Vzbudil mě dupot z horního patra. Cvakání psích drápků. A vůně masa. Jejda oni, tam chystají maso na oběd. Úplně ho vidím vepřové masíčko, slyším to krájení nožem až sem. A také netrpělivé podupávání psích tlapek Any a Bee. U toho nesmím chybět!

Nespi už. Halo vidíš mě? Stojím spící paničce na hrudníku, snažím se ji dostat pod víčka. Jojo zabírá to. Kousnu ji do nosu. Jenom zlehounka.

„Fredíku co děláš, nemůžu se nadechnout jsi těžký!“ Konečně je vzhůru. A jak těžký? Copak devět kilo, je nějaká váha?

Tak honem, honem vstávej nahoře se chystá maso ať na nás nezapomenou. A cestou nezapomeň naplnit misku, kdyby toho masa bylo málo.

Jestli jste čekali nějaké pikantnosti, tak to vás zklamu. K romantickým toulkám za kočkami, mě chybí to podstatné. Ani nevím kdy jsem o svou chloubu přišel. Nijak mě to netrápí. A panička?  Ta by mě ven bez dozoru stejně nepustila, na to mě má moc ráda.

Mějte hezký den, já si jdu zdřímnout ať mám dost síly na další noční lov