Největší dar života

Je možné, aby byl člověk zažil v jednu chvíli velkou bolest a největší štěstí ? Ano a to, když se rodí dítě. Neznám hezčí pocit, než když jsem držela svoje dcery v náručí. 

Moje mladší dcera se připravuje na bakalářskou práci. Uvědomila jsem si, jak rychle vyrostla.  Přišly vzpomínky. Na okamžik, kdy jsme se spolu seznámily.

Ten krásný srpnový den byl protkán bouřkami. Povídá se, že změna tlaku má vliv na vyvolání porodu.

Já byla v klidu, měla jsem tři týdny do termínu. Období, když máte strach sami sebe potkat v zrcadle.

Chtěli jsme stihnout natřít okna. Proto tu se mnou byl i mladík, který nám tuto práci prováděl. Věřila jsem, že to stihne do porodu udělat.

Tatínek mi přivezl na hlídání jejich pejska, protože jeli s mámou na svatbu. Obezřetně si mě prohlédl a povídá.

„Dančo, já nevím, nemám Besynku dovést raději k Olince?“

„A proč?“ Nechápu tátuv dotaz.

„No nic, víš, jen jsem si myslel, kdybys náhodou už jela…“

„Neboj, jsem úplně v pohodě, navíc mám spoustu času. Hezky si to zítra s mámou užijte a šťastnou cestu.“

Usadila jsem se na pohovku a sledovala práci mladíka, kolem pobíhala šestiletá Danielka. Chviličku jsem se zasnila a možná i zasténala, jak mě to malé uvnitř břicha šťouchlo. Dcera zpozorněla a konstatovala: „Cos chtěla, to máš.“

Ona se na miminko netěšila, ale kdo ví, jak to bylo doopravdy. Co se jí v té malé hlavičce honilo. Byla to právě ona, která vybrala jméno miminku. I když jsme nevěděli, co se narodí, byla to prostě Renatka.

V té pohodě, kdy se mi ještě na klín usídlila Besynka, to přišlo. Cuknutí v břiše a teplo pode mnou. Plodová voda. A jejda táta je asi prorok.

Běžela jsem do koupelny za doprovodu cizího mladého kluka a malé dcerky. Oba téměř současně křičeli, co mají dělat. A co se mi stalo. Byl to trošku trapas, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

 Volala jsem na dcerku, ať jde do přízemí za tchánem a zavolá ho. Dědovi jsem dala instrukce. Protože on neměl řidičák a manžela pohltily sezónní práce na poli, navíc mobily v nedohlednu. Nicméně vše bylo připravené a domluvené se sousedem, že kdyby náhodou, odveze mně on.

Když jsem sedala do auta, viděla jsem čtyři vystrašené tváře, zatím co já jsem se uklidnila. Tak už tě, Renatko, uvidím, tak moc se těším.

Soused jel jako o život, nepomohlo konejšení, že jsem v pohodě a všechno bude ještě trvat. Myslela jsem, že utrhne knoflík od výtahu, jak se ho snažil přivolat. Byla na něm vidět úleva, když mě předal zdravotnickému personálu.

Rovnou přejdu k těm nádherným okamžikům. Výjimečným a neopakovatelným.

 „Tak u Adámků je další holčička.“ Tak jasně, že jo, přece by se ogar nemohl jmenovat Renata.

Ten okamžik, kdy jsem ji sevřela v náručí, se snad ani nedá popsat. Není v životě mámy hezčí okamžik. Štěstí neskutečná něha a láska.  Trochu i pýchy, že jsem to zvládla a dokázala. Vlastně jsme to zvládly spolu, Renatko.

Hlavou mi běží vzpomínky na krásné léta, kdy byly holčičky malé. A  dětmi zůstanou, dokud tu my rodiče budeme s nimi.

A Renča zdědila i můj smysl pro humor, tak často připravila veselé chvilky. Jako tehdy když byla školák. Holky odešly do školy a já chtěla po ránu vyvětrat dům.

Za sklem dveří jsem však uviděla v pokoji sedící postavu. Lekla jsem se hrozně. Rozrazila dveře, připravena na všechno, se slovy: „Co tady děláš a jak ses tu do….“

Sedící postava za stolkem se nehnula. Jak by mohla.

Renča vycpala zimní kombinézu, do čepice strčila balon. No tento trik se ji povedl. 

Vydala se do města autem. Domů přijela s přítelem. Když vystoupili oba z jeho Felicie. Volám na ni, kde má moje auto.  Šmankote mami, já ho zapomněla ve Vsetíně.

A poslednímu jejímu úletu jsme se nasmály obě. Chtěly jsme jet do obchodu. Ona ráda řídí, tak se toho hned chopila. Jenže já se musela vrátit pro zapomenuté peníze. Renči to přišlo vtipné, že jedu do obchodu bez peněz.

Když jsem se vracela, běhala kolem auta se slovy: „Mamí, tys mi vzala klíče od auta?“

No nevzala. Sebrala jsem nějaký papír ze země a jdu s nim do popelnice. A tak se na mně smějí klíče od auta.

Tak nevím, asi to děcko je trochu i po mně. A samozřejmě všechny špatné vlastnosti má po tátovi.