U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.
Také Bee, velká jako maxipes Fík, leží těsně vedle mě, rozprostřena na chladivé podlaze. Občas se přijde otřít o nohy mourinka Mia. Tuším, že jsou to spokojená zvířata, milovaná. Všechny naše mazlíky, milujeme.Jsou součásti rodiny.
A právě při pohledu na ty naše mazlíky mě napadá myšlenka, proč nemají aspoň kousek štěstí i ostatní zvířátka. Tyto věci se děly vždycky, ale teď je to více vidět. Plný internet nechtěných zvířat.
Člověka bolí srdce, když vidí vyhozená, často slepá mláďátka. Živá, zabalená v igelitu, většinou v kontejneru. Naštěstí jsou lidé s velkým srdcem, kteří jsou ochotni pomoci. Znám spoustu lidí, kteří na úkor svého pohodlí pomáhají, zachraňují. Tato zvířata sponzorují ze svých výdělků. Budu sebekritická, já bych to nedokázala. Snažím se jim aspoň pomoci finančně. Tam kousek, příště zase jinde. Jim patří velké poděkovaní.Těm lidem s velkým srdcem.
Když trápí moje zvíře nějaký neduh, hned to řeším, pokud je to vážné, trápím se, nespím. Bojím se o ně.
Na druhé straně, kolik bolesti a utrpení musí zažít opuštěné, často i zraněné zvíře. Cítí bolest, stejně jako my, ale nerozumí tomu, co se děje. Čeká na vysvobození. Od člověka, nebo na smrt.
Je nějaké řešení? Já ho vidím, a to kastrace. Kolik utrpení by se zabránilo, kdyby lidé své kočičí miláčky vykastrovali. A pokud nejsou schopni svoji fenku uhlídat při hárání, tak kastrovat i psí kamarádku. Hloupí lidé, odpoví: ,,Přece nenechám do zdravého zvířete řezat“. Spíše je to výmluva, je jim líto peněz. Kolik bolesti zažije kočka, fenka rodící dvakrát za rok. Jak jí musí být, když jí mláďátka seberou po narození.
Mně když rodí fenka, vezmu si dovolenou. Štěňátka jsou pečlivě naplánovaná, rodičovský pár musí být zdravý. Při porodu jsem s ní, co na tom, že třeba shrbená pod psacím stolkem, celou noc. Nenechám ji samotnou. Hlídám, aby bylo všechno tak já má být. Ona ví, že se může na mě spolehnout. Se stejnou péčí odchováme společně štěňátka, vyberu majitele. Udržuju s novou rodinou kontakt, vím, jak se naše chlupaté děti mají.
Nezodpovědný člověk, který není schopný svoji fenku uhlídat, kolikrát ani neví, že mu fenka rodí. Natož, aby se zajímal, jestli je všechno v pořádku. A potom nastane otázka, kde s nimi. Někteří se poučí, štěňátka odchovají a zajistí nové rodiny. Fenku příště uhlídají nebo vykastrují. Kolik takových je?
A kočičky, ty se uhlídat nedají, pokud jsou venku. Škoda je, že tyto řádky, přečtou jenom milovníci zvířat, lidé, kterým na svých zvířatech záleží. Stejně to zkusím uveřejnit, i kdyby moje slova jednomu člověku otevřela oči. Stálo to za to.
Prosím, milujte svoje svěřence a kastrujte je. Útulky jsou plné a nechtěných zvířátek je tolik……I oni chtějí být milováni a umí lásku vrátit.
