Každý máme svojí dobíjecí stanici. Moje je příroda, a psí skřítci. Velkou motivací se stal v naší obci projekt lavičky v kopcích. Relaxace pro mnoho lidí. A když k tomu přidáte písničku nechybí dobrá nálada s romantickým kouzlem.
Když se bezva nápad potká s energií a chutí něco vytvořit. Narodí se dílo, které je originální, obdivu hodné.
Tak se stalo v naší Valašské vesničce. O tom, že je tady nádherná příroda nikdo nepochybuje. Spousta lidí s celého Česka se o tom přesvědčila na vlastní oči. Určitě si odvezli kromě slivovice, frgálú. Aj vzpomínku na krásné valašské krpály.
Vadu na kráse zavinil kůrovec, ten si vybírá svojí daň. Ale o tom psát nechci, neboť tomu tématu příliš nerozumím.
A o čem to tady píšu?
No o naších lavečkách-lavičkách.
Skupina nadšenců dali hlavy, a hlavně ruce dohromady. Výsledkem jsou kouzelné dřevěné lavičky. Celkem osmnáct.
Málokdo nechce tyto lavičky najít. V této velmi těžké době je to neskutečná vzpruha na tělo i mysl. Člověk na chvíli zapomene na starosti.
Já je mám se svým psím průvodci obšláplé téměř všechny. Přála bych každému vidět ty nádherné přírodní scény.
Jasné člověk se trochu aj zapotí, zadýchá, než se k některé dostane, ale stojí to za to.
V letošním nádherném podzimu to byl opravdu dar moci se kochat přírodou s tak skvělých míst, ve kterých jsou lavičky umístěny.
Každá je trochu jiná a má svého patrona. Kovový stojánek ukrývá zápisník, kde může každý návštěvník napsat vzkaz. Také tam najdete popis, název místa, kde se nacházíte. Často i s krátkým příběhem toho konkrétního místa.
Jako bonus najdete text s valašskou písničkou. „Tož si možete aj zakrhať.“
Na nejhezčím místě zvaném Kosiska je vytvořené ohniště, které je hojně využívané místními lidmi. Jenom dřevo si člověk musí donést sám, ale ta odměna v opečeném špekáčku stojí za to.
Lavičky jsou umístěny i v nižších polohách, ne každý má ještě nožky čilé. Tak si přijdou na své aj méně pohybliví lidé. Některé jsou přímo v dědině. Na velmi příjemných místech.
Ještě si dovolím uvést jednu raritu v naší vsi. Vedlejší ves má pýchu, která se tyčí nad obcí rozhlednu Marušku. Jistě jste o ní slyšeli.
Ale u nás máme údolní recesní rozhlednu Věrušku, přesto, že má jen tři patra a je taková celá mini ve výšce pět metrů je zařazována do výčtu našich rozhleden. Je to velmi vtipné, protože z ní vidíte jenom místní zástavbu, ale pro mě, které se točí hlava i na mostě. Vylezení na tuto rozhledničku byl mistrovský kousek.
Dva poustevnici
Rybníček v západu slunce- Červené
Padesát odstínu zelené
Někdy se musí jít lesem
Chyť si svůj paprsek slunce
Moje trpělivé modelky, cestou k lavičce Any
Niki ač seniorka miluje výšlapy se mnou
Naše oblíbená lavička vtipná fotka, něco se nepovedlo
Moje nejlepší tři kamarádky.
Podzimní světelná hra
