Pes do domu nepaří. Pes je v bytě chudák. Zvláště velké plemeno. Oba názory jsou pořádně přitažené za vlasy.
Mosím sa představiť. Říkájú mě Oki, Okinku, Okoušku.
Když zlobím, tak Oktávo, ty zrzku jeden divoký. Veřte nebo ne, to je fakt málo, nebo já nezlobím vůbec. Su mladý, nevybúřený, ogárek. Tož jak bych mohl zlobiť.
Pes velkého plemene. Pes ovčácký. Moja mazlitelka a vychovatelka v jednom, Renča, o mně praví, že su jak z divokých vajec.
Já temu nerozumím, ale hrozně rád běhám a skáču, štěkám, prepapuruju plýšáky. Co vyloženě miluju, když mi Renča dává úkoly. Schovává pamlsky, nebo hračky po bytě. Si myslí, že já je nenajdu, to určitě, všechno najdu. Nedy aj něco navíc. Třeba ponožku, kterú kdo ví, kdo ukryl pod gauč.
Také mě zkušá. „Okišku, ukaž, co umíš.“ Začnu předváďať kúsky, jak cvičená opíca. Ale mňa to baví a moc. Hlavně z teho něco aj kápne.
Otočky okolo svojého těla. Na pravo, na levo. Obíhám kolem paničky. Udělám panáčka. Sednu na prdel a zvednu sa jak surikata. A také umím cúvať.
No zkrátka plno srandy, cvikú, co mňa naučila. Ona sa temu řehtá a já mám velkú radosť. Dyť my psi zme tu od teho, delať paníčkom pomyšlení.
Šak také chodíme na cvičáky, kde sa prý socializuju. Učím sa chovať dobře k ostatním psom a lidem. Toto mňa hrozně unavuje. Múj úkol je chrániť paničku. Nedy je těžké poznať, že jí nehrozí nebezpečí.
Další věc je procházka. Tož to si užívám na plné kecky. Procházáme sa často, nebo su prý jak sopka před erupcú. Málokdy vybuchnu, nebo ta moja „božská“ mňa aj sebe utahá.
Mosím na ňu počkať v bytě, no spíš v našem pokoji, kde zme v podnájmu. Renda chodí do školy a také do práce. Prej aby mně mohla kúpiť granule. A to mosím byť hodný.
A to já umím takéj. Šak než pohledám poschovávané dobroty. Nedy aj krmení, co mi panička schová, abych měl zábavu. Dosť sa tým zahraju. To potem jednoho unaví. Nakonec su rád, že sa stihnu vyspat, než panička přijde.
Občas máme venku aj diváky, jak spolu blbneme. Když vymýšláme nové sranda-cviky.
Tož to sem vám chtěl řécť, že aj když su velký. Divoch k temu. Su spokojený aj v bytě. Žiju tam s mojú milovanú, mám rád aj páníčka. On se mňú dělá psí kusy. Hraje si sa trochu jináč, taková chlapská hra. Sem tam ho aj ščípnu, on ví, že to je naše partija.
Ale co je úplně nejlepší, když jedeme za Bee. Bíba je stejná jako já. Žije na dědině.
Tož tam máme fšeci domov. I když zatím víkendový, než panička dostuduje.
Já to tam miluju. To si nedovedete představiť, tam sa mosí hlídať. To umím perfektně, tam možu štěkať, skákať do syta.
Šak co oni vymysleli. Postavili mi do cesty branku, prý abych nelétal až k brance u cesty. Co to je potem za vartování. Nic mňa nezastaví, plniť povinosti. Normálně sem ten nesmysl v cestě přeskočil. A potom to všeckým doma předvedl, jak su šikovný.
Bee to nepřeskočí, tož zme tam spolem udělali ďúru. Tak aby sa aj Bee protáhla. Vůbec nechápu. Páničci z teho vůbec neměli radost. Když zme jim s Bínou předváděli náš vynález. Ale já sem dobře viděl. Že sa zlobili enom naoko.
Tož vám povím, su hrozně nadělaný, na tej dědině. Ona Bee si s tým hlídáním nedělá hlavu. A jeden aby to odpracoval sám. Fakt to tam miluju, su ve svojém živlu. Ani tam nemám klid od výcviku.
Dokonca chodíme stopovať, to je sranda. To já žeru. Pole, lúky, les, no klíd pro moju dušu.
Jak sa setmí, to už hlídat nechcu. Těším sa k Reni do pokoja. Už mna bolíja nohy, mám hlad a chcu sa mazliť.
Venku pořádně řvu, nebo sa ně zdá, že oni mňa tu zapomněli. Eště sa to nestalo, ale kdyby náhodú.
Tož život na dědině je žúžo. Rád sa vyspím v klidu doma. Na svojém pelechu. Blízko paničky. Úplně nejblíž, klíďo aj na holej zemi. Šak su ovčácký pes, a ten spával s ovcama aj s bačú. Tož proto.
Už vám fšeckým určtě došlo, co sem chtěl řécť. Není důležité, kde žiju, jestli v bytě či v baráku ze zahradú. To je přeca jedno. Důležité s kým. S člověkem, který vás miluje stejně jako vy jeho.
