Fotografka v závěji

Ahoj lidi. Baba povídala, že bych měla něco napsat, nebo všechny příspěvky mám loňské. Teď nemám do čeho drápnout, mouchy jsou někde zalezené.

A já se musím zabavit tím co najdu. Baba s dědkem slópali šampaňské či co. Asi jim to chutnalo nebo čím více toho vystřebali, tím více se smáli, provozovali takový divný pohyb. Prý tanec.

Mě to bylo fuk lovila jsem špunty, co vystřelili z flašky, která potom chrlila pěnivou vodu, oni to čápali do skleniček.  

Venku se dělo něco podivného. Barevná světýlka a hrozný rambajz. Vůbec se mi to nelíbilo. Ale hrou se špuntem jsem na to chvíli zapomněla.

Malá psice Any ta to neřešila chrápala, jak starý chlap zajímaly ji jenom chlebíčky na stole. Občas je kontrolovala zvednutím víček. 

Při jedné pořádné ráně se otevřely dveře z chodby. Oki použil své umění otevřít cokoliv a kdykoliv. Nacpali se do pokoje i s Bee. Prý jestli si myslíte, že na chodbě žádný randál neslyšíme, tak to jste fakt hluší. Zůstali.

Druhá malá psi babka Niki se prý tohoto času moc bála, ale bohužel někde zmizela. Prý je u nějakého duhového mostu. Asi je to daleko nebo všichni byli a jsou smutní. Mladá mě k sobě furt tiskne, že je jí čučno.

Ale já se snažím je rozveselit. Jako nedávno když se venku něco změnilo všechno mělo bílou barvu. Za oknem poletovalo bílé chmýří a já byla moc zvědavá co to je.

Seděla jsem u balkonových dveří, hodinu pozorovala, co se venku děje.

Baba mě zpozorovala, prý Evinko uděláme hezké fotky a otevřela balkonové dveře.

No zima co šla z venku mě dost odradila vyběhnout ven. Opatrně jsem nakukovala. Nejdříve zkusila jednu nohu, druhou. Couvla jsem ono to nebylo vůbec, tak příjemné, jak to vypadalo za sklem.

Jenže panička netrpělivá. Natěšená na nějaké kvalitní záběry.

Představte si, že mě normálně vystrčila do té ledárny.

Ale karma je zdarma.

Zatím co já zvědavě zkoumala bílé studené peří. Ona vystartovala v těch svých gumových nazouvacích do terénu.

Hm, jak je stará, tak je blbá zapomněla, že to může klouzat. Dychtivá krásného záběru mé osobnosti a přírodního kouzla vběhla do toho sněhu na plno.

V momentě balancovala, máchala rukama jak motýl křídly, ale jako mít jenom dvě nohy je fakt blbé. No švihla sebou jak pytel zemáků.  Těsně, než dolehla nedobrovolně do té bílé nádhery odholila foťák skoro až na mě.

Ale asi to bylo příjemné nebo se hrozně smála a mumlala něco jako „Dano ty si debil, ale fotka bude boží.“

Zvedala se z toho sněhu a první starost, aby fotoaparát přežil. Radovala se ze svého otisku ve sněhu, prý se ji povedl nádherný andělíček. Chápete?

Já teda musím to bílé, studené příště více prozkoumat, ale ono to někam zmizelo.

Další sranda byla, když baba dotáhla do obyváku maličký stromek.

Jejda kočičí strom to se bude šplhat někdy je hodná, že mi plní sny.

Ale ouha. Když jsem se snažila na tu zelenou šustící, lákavou věc vyšplhat. Baba mi to zatrhla. Prý vánoční stromek. Šak mě je to jedno, vánoční nebo nevánoční po stromě se vždycky šplhalo a brousily drápky.

Navíc tam začala věšet lákavé lesklé balónky. Jeden tak nadšený, natěšený a ona?

Prý „Eveno, to ať tě ani nenapadne!“

Tož donese mi hračku a dá zákaz? Divné. Navíc jsem zjistila, že je to jenom atrapa stromu.

No však já se dočkám až vytáhne paty z baráku, pořádně se s tím „stromkem“ pohraji já se tak těším……

Buďte všichni zdraví já se zase ozvu Evenka-Evča

Stejně je mám ráda i bez stromku a oni mě.