Jsi tu pořád s námi

I když tě nemůžu už obejmout, cítím, že jsi nás neopustila. Naučila jsi nás všechno, co k životu potřebujeme. Jenom teď, když jsme osiřely, máme k sobě se sestrami o něco blíže.

To jsi vždycky chtěla, abychom zůstali jedna rodina. Víš je to zvláštní. I když jsme dávno dospělé, máme vlastní děti, dokonce i vnoučata. Pořád jsme byly děti, když jsi tu byla.

Vlastně jsem si uvědomila, jak ten čas hrozně letí, asi každý na to jednou dojde, že není doba, marnit pobyt tady na zemi zbytečnostmi.

Se sestrami se scházíme, vzpomínáme na naše krásné dětství. Nic nám nechybělo. Jako dneska vidím, jak jsi nás s pýchou oblékala do moderních šatů, ty nám občas šila naše kmotřička Marie. Dodnes vidím plátěné modré kalhoty s ozdobnými knoflíky, ano mami přesně ty, které jsem na výletě, zašpinila od trávy.

Ty tvoje zlaté ruce je však daly do pořádku.

A pamatuješ na to léto, jak ti tvoje dcerka donesla domů vši. V době socialismu to bylo skoro trestný čin. Naštěstí je ode mně tehdy moje dlouhovlasá sestra nechytla. Ta mladší byla batole s pěti vlasy to bylo v pohodě. Byl to trochu boj dodnes vidím ten hustý hřebínek.

Jasně, že po pár letech jsme si to s kamarádkami řekly, ano měly jsme je všechny. Bylo to velmi tajné.

Ani si nepamatuji, že by u nás byly nějaké fyzické tresty, přesto jsme poslouchaly a co jste s taťkou řekli, bylo svaté.

Zlobila ses když jsem utíkala do kravína, až později jsi pochopila, že to bylo pro mě, magické.

Zlobila ses když jsem domů dovlekla týrané a zubožené štěně. Ale pro něho jsi měla srdíčko otevřené. Došlo ti, že pro mě, to bylo neskutečné štěstí, splněný sen.

Možná by ses zlobila, kdybys viděla, jak se sestrou tajně kouříme, anebo jsi to věděla. Došly jsme na to samy, že je to blbost.

Na mysl vyplula vzpomínka, kdy v mém věku osmi let, jsi přivezla miminko, že je to naše sestra. To bylo to období, kdy já raději chtěla toho psa.

Až později jsem na to přišla, že pejska si můžu pořídit, ale sestru ne. Jsem za ségry moc ráda.

Jsem vám vděčná, že nejsem jedináček, mít sourozence s kterýma si rozumím je nejvíce.

Dneska se mi vzpomínky na tebe mami vyrojily více. Mám po tobě kytičku Gloxínii. Když jsi loni odešla, začala kvést, srdíčko mi potěšila.

Letos nic bylo mi smutno, že i ona zahynula, ale pořád jsem čekala na zázrak.

Na tvoje roční výročí se objevil malinký lístek a o dva měsíce později tři nádherné květy. Jako tři děti. Pod nimi se krčí poupátka jako vnoučátka…

Já vím, že už jsi volná. S těmi, které jsi milovala, ale stejně tady kousek tebe zůstalo.