Je čas, rozloučit se se starým

Už jsem, tak nějak na něho „ nahleděná“.  Stojí tady tiše a smutně, protože je i hodně tmavý,  ubírá v pokoji světla. Ani mi po něm po těch letech nebude smutno.

Škoda ho vyhodit. Je zachovalý. Když jsem dětem řekla, že ho nabídnu na bazaru. Smály se, že ho nikdo nebude chtít. Vyfotila jsem ho ze všech stran. Na fotce mu to slušelo.

K mému překvapení se mi ozval pán, jestli platí cena za odvoz, že ho ihned bere. Hrklo ve mně. No vždyť já ho ještě používám. A nemám vybranou náhradu.

Teda představu mám,  to zase jo. Určitě nějaký nový model. Stačí komoda, vitrínka, aby se mi tam vešly takové ty památeční blbosti.

Manželovi jsem udělala hroznou radost, když jsem mu oznámila, že se zbavíme starého „sekretáře“ a rovnou vymalujeme. Oči mu zářily radostí a nadšením. Jupíí! To si každý dovede představit. Já myslím, že takto reagují všichni muži.

Dcerka mě vzala, na nákupy -  prý potřebuje nějaké věci do školy. No potřebné sešity nedovezla, ovšem já objevila to, co jsem chtěla. Krásný „kredenc“ k tomu příborník, komodu, tv stolek i konferenční. Nádhera. S nadšením jsem můj objev ukazovala manželovi na webových stránkách.

„Šmarja,  to je hnusné,  to doma nechci“. Jeho slova byl souhlas. Protože je pronesl tím tonem : „dělej si co chceš“. Zná mě, nemá cenu odporovat, jsem beran.

Malování proběhlo bez problémů. Nábytek dorazil v termínu. Nejdříve jsme se té hromady desek a šroubků lekli. Ale návod byl velmi srozumitelný a všechno popsáno, prostě to zvládne každý, kdo ještě udrží šroubovák. ¨

Problém nastal, když dcerka nemohla přišroubovat poslední díl konferenčního stolku. No jo jedna deska byla otočená. Co se dá dělat, stolek musela demontovat a složit znovu, protože to blbé “prkno“ se skládalo jako první.

Pohoda.

A jéje nejdou zavřít dvířka. To není možné všechno smontované podle návodu. Všude dírky předvrtané splést toto nelze. Až zkušené oko souseda stolaře odhalilo, že panty jsou prostě špatné. Zmetky.

Hned jsem všechno zdokumentovala a podle instrukcí odeslala emailem obchodníkovi. Překvapila mě rychlá odpověď. Okamžitá náprava s omluvou. Jenom mě trochu zarazila věta. „Nemůžeme vám poslat jenom vadný kus nábytku. Takže, posíláme celý příborník. Vyberete si z toho, co potřebujete. Zbytek i s vadnými díly pošlete zpět po dopravci.“

Příborník se skládal ze dvou velkých těžkých krabic. Už se vidím, jak se hrabu dovozci v bednách, abych našla panty.

Pustila jsem to z hlavy, hlavně aby ty nové panty byly v pořádku.

Nábytek byl hotov, teda až na ta dvířka.

Dcerka s nadšením plní poslední úkol a skládá poličky do poslední vitríny.

 „ Hm,  mami tady, máš nějakou krpu“.  Vitrína vypadala jako by byla opilá. Police byly zkosené do stran. No chybička se vloudila, prostřední deska byla vzhůru nohama. Demontáž a montáž jsme odložili na druhý den. Protože ten den jsem do sebe hrkla dvě deci vína. Poté se mi to zdálo už lepší.

Včera dorazily panty. Jupíí.

O půl desáté večer.  Nevadí hlavně, že dorazily.

„Paninko víte, v které krabici jsou?“

„Pánové to netuším“

Jasně, že byly až v té druhé. Nedošlo mi, že panty jsou ze dvou dílů a já mám ten jeden přišroubovaný ve vnitřku skříňky. Takže jsem se omluvila a klopýtala za svitu mobilu okolo domu. K zadnímu vchodu neboť, máme rozebrané hlavní schody.

Pro šroubovák. A běžela jsem tam ještě jednou, pro původní panty. Netrpěliví přepravci si zapálili cigaretu.  Zatím co já téměř za tmy rozebírala panty. Ruce se mi třásly, takže trefit se na hlavičku byl nadlidský výkon. Za svitu měsíce. Jeden šroubek se seknul a nechtělo se mu ven.  A proč ne?

„Proč to kur… nejde, vykřikla jsem do tmy“ Na přihlížející zapomněla, v tom nerovném zápasu.

„To já nevím, paninko, ale rádi bychom už jeli“.

Ozvalo se mi za zády. Nakonec jsem ten zatracený šroubek zdolala. Šikulka jsem. Úplně nejlepší. Sesypala všechny díly do sáčku doufajíc, že jsem to neprohodila.

Podepsala jsem reklamační papíry, předala vadné kusy. Chlapci odfrčeli. Dál už se žádné drama nekonalo, ale na systém tohoto netradičního reklamačního způsobu asi nikdy nezapomenu.

Už jenom dovětek, že ten „nový“ je fakt krásný a libí se dokonce i manželovi.  Kdyby, jste někdo potřebovali s montáží. Přijedu, udělám si brigádičku.  Už to mám v malíčku.

Kontrola musí být.

Jedinečný exemplář.

Tady ta police je v pořádku.

Nejhezčí dekorace.