Coursing

Super relax.  Pro psy, když je to baví. Odreagování i pro paničky. Setkání stejně postižených lidí je vždy fajn. Přiznám se, vyhledávám akce pro psy. Člověku přijde, že je mezi „normálními lidmi“.

A já vím, ne každý to pochopí. Pejskaři dokáži hodiny mluvit i o psím lejně. Opravdu od toho se všechno odvíjí. Správná výživa, kolik krmit a čím. Všechno navazuje na sebe.

A když se dostaneme ke kosmetice, sportovním vyžití, výstavám, tak to je debata na celý týden. Často dojdeme k závěru, že jsme přes psy z rodiny.

Co je to vlastně coursing? Pes běží za střapcem, který je většinou na navijáku. Dráha bývá zapeklitá a různě dlouhá. Střapec dělá kličky jako zajíc. Psi vědí, že je to jen kus nastříhaného igelitu. Ovšem milují, když ho chytnou a nejlíp rovnou ztrestají zakousnutím.

Běhy se dělí:  na začátečnický, tréninkový a licenční. Tuším, že se až k licenčnímu nedostanu, ale to nevadí, moje Bee není chrt. Ale pozor, běhat můžou všechna plemena. Pohled na běžící chrty ovšem nemá konkurenci. Mají k tomu dokonale přizpůsobené tělo.

No to se o nás s Bínkou nedá říct. Navíc to moje už je poznamenané věkem. Jenže bude hůře, tak proč to nezkusit,  dokud to jde. Začínám být ve věku,  kdy má mozek plno nápadů, ale tělo nestíhá.

Tajně jsem doufala, že bude Bee stejně nadaná jako náš mladý pejsek Oki. On také není chrt, ale je to mimořádně temperamentní zvíře,  neustále v pohybu. Je schopný hlídat dům 24 hodin. Proto ho občas uklidíme do domu, aby se i vyspal. Neskutečné zvíře -  neustále v dobré náladě a připravený na akci. Celý jeho panička.

To Bee je stejná jako já. Ráda odpočívá, nejlíp co nejblíže u mne. Papání se nám líbí. Pohyb ano, ale opatrný.  Kilíčka navíc máme obě. Ne nadarmo se říká, že se pes podobá svému pánu.

Tak tedy vzhůru ke sportovní akci. Dcerka s Okim, ten se zjevně nemohl dočkat,  už je ve fázi dvě a dostal pochvalu od pořadatelů, že má talent.

Přišla řada na mně s černoškou. Ona trochu vyjevená co bude a já pořád v iluzi, že to půjde.

„Bííí střapeček, dívej se. Bude lov“

Bína nerozumí. Ale, střapec sebou trhnul a Bee také. To si nemohla nechat ujít a vyrazila. Běžela jupíííí.

To bude príma. Dráha je start-cíl. Už byla téměř v cíli, teda i u mne. Jenže se z ničeho nic zastavila, střapec ji přestal zajímat. O čem přemýšlí?

„Ztratila paničku“

Rozhodilo ji to a nevnímala, že ji volám. Otočila a běžela stejnou cestou zpátky, už bez střapce. Takže si dala znovu celý okruh.

Celá šťastná, že mě našla. A prý lenivá,  duši by za mne dala. Naštěstí trať pro začátečníky je krátká.

To jsem ocenila později při druhém kole. To se běželo asi za hodinku. Bee už věděla tedy co je to střapec, ale nebyla si jista, jestli je správně běžet za kořistí, vždyť panička jí učí, že nesmí. Honit kočky, slepice a žádné jiné zvířata.

A najednou je změna? Střapec začal utíkat a Bínka vyrazila také - ovšem jen několik skoku. Hned se ke mně vrátila, začala mě škubat a štípáním pobízet,  ať ji s lovem pomůžu. Já ji podpořila a „rozběhla se „

Bee nadšená mě znovu štípla. Bíně se zdálo, že pomalu hýbu. Rozběhla se za střapcem. Ovšem já nestíhala, takže další povzbuzení od Bee ječela mi do tváře a postrkovala hlavou do zadku. Musel to být super pohled.

Potom si to rozmyslela a šla do akce sama. Jupí. Už na to přišla, že nic se mnou neuloví. Paráda - zatím co ona běží, já pořád chytám dech.

Co je? Bee zastavuje a začala pózovat jako na výstavě. Aha už to vidím, fotograf, který nám chtěl udělat fotku.  Bee, náhle změnila sportovní kategorii za výstavní.

Nezbylo, než se opět rozběhnout, nakonec jsme společnými silami doběhly do cíle. Já z posledních sil povzbuzována Bee. Měla jsem chuť sebou praštit na trávník jako maratonci.

Malinkou náplastí bylo, že prý to půjde, zájem je. Ale Bee byla šťastná, spokojená obě milujeme chvilky, které strávíme spolu. A to je největší odměna.

A Oki?  Ten odvedl v prvním běhu super výkon. Ovšem při druhém ztratil střapec z očí a vysílal signál k paničce o pomoc. Takže se proběhla i dcerka.  Hezky strávený den, při kterém člověk zapomene na bolístky i starosti. A ještě budeme mít profi fotky, jenom doufám, že tam nebudu s jazykem na vestě