Dnes je třetí pondělí v lednu, kterému se v Anglii říká Modré pondělí. Je to statisticky nejdepresivnější den roku, vypočítaný podle vzorce, který bere v úvahu počasí, dobu uplynulou od Vánoc, porušení novoročních předsevzetí,
zadluženost, nízkou motivaci a pár dalších faktorů. Na Britských ostrovech jistě nepomáhá ani tak zvaný „suchý leden“, to jest měsíc abstinence, a letos i blížící se termín brexitu. (Vypadá to, že za dva týdny z té Unie už fakt odejdeme!) Za sebe bych ze vzorečku vyhodila ta porušená předsevzetí, protože ta si raději ani moudře nedávám, ale naopak bych tam přidala počet měsíců do letních prázdnin.
Experti varují, že Modré pondělí nás nemá uvrhnout do větší trudnomyslnosti, ale naopak vyburcovat k nějaké pozitivní činnosti. Já tedy leden moc nemusím, ale zas tak modře na mě nepůsobí; to jsem si aspoň říkala minulý týden, a pak se všechno začalo sypat, a z modré najednou byla hnusná, hustá, neproniknutelná čerň. Ve chvílích tmy je nejdůležitější najít světlo, a když není to, je třeba aspoň sehnat krabičku sirek, díky níž se zdroji tepla a světla přiblížíme.
Tož co na šedý leden a Modré pondělí?
- Do vázy jsem koupila nařezané narcisy a v květináči rostoucí voňavé hyacinty.
- Venku hledám stopy probouzející se přírody a blížícího se jara, což minimálně v Londýně není tak těžké. Třeba se i v české kotlině najde nějaká jara nedočkavá cibulka?
- Během týdne se den prodlouží o patnáct minut. Nezní to jako moc, ale to máme minutu k minutě, a najednou je tu letní slunovrat!
- Povánoční dieta je fajn věc (všechny knoflíky u kalhot teď se mnou nadšeně souhlasí), ale nejen salátem živ je člověk. Ředitelce jsem proto nadšeně schválila nápad objednat dnes všem zaměstnancům k obědu dovoz pizzy.
- Fotku zimní krajinky nad postelí nahradil snímek sytě zelených palem na pobřeží Středozemního moře, vzpomínka na loňskou dovolenou.
- Do července je sice teoreticky ještě ukrutně daleko, ale od toho loňského už uběhlo půl roku, a teď to jistě taky rychle uteče. Je proto na čase začít hledat zájezd na léto.
- Když ráno kráčím tmou a mrznu cestou na vlak, vidím se místo v louži na pláži. Zároveň si připomínám, že na Aljašce je právě -38 °C.
- Práce mám sice až nad hlavu a za dveřmi je státní inspekce, ale to neznamená, že musím makat od rána do půlnoci. Je třeba pracovat chytřeji, ne tvrději; ostatně i sám Stvořitel odpočíval. Večer si napustím bublinkovou vanu a budu si v ní číst.
Když však narcisy ve váze uschnou, venku fučí a leje a modrota mě přece začne přemáhat, nikdy nezklame začít si připomínat všechny dobré věci, které už v životě mám, a děkovat za ně – Bohu, a třeba i lidem kolem. Takže jsem vděčná, že jsem živá, zdravá, a to, že je mi zima a chvílemi těžko, je vlastně znamením, že tělo je schopné reagovat na podněty. Žiju v míru a ve svobodě. (Šťourové nechť si místo dovolené v Chorvatsku koupí letenku do Severní Korey, a pak se na toto téma můžeme znovu pobavit). Mám hojnost jídla a teplého oblečení, pravidelný přístup k pitné vodě, rodinu, skvělé přátelé, práci a střechu nad hlavou - nic z toho není samozřejmostí.
(A v neposlední řadě se dneska můžu těšit na tu pizzu, a v psacáku jsem si před Vánocemi schovala na horší časy tabulku dobré čokolády!)
