Elf na poličce

Jo, elf. Na poličce. Čtete dobře. Není to severský mytologický nesmysl, ale novodobá anglická vánoční tradice, a nevidět ho na vlastní oči, nikdy neuvěřím, že vážně existuje!

„Elf on the Shelf“ (Elf na poličce) je název knihy autorky Carol Aebersold, která v roce 2005 představila tohoto červeného skřítka se santovskou čepičkou s bílou bambulí jako vyslance Severního pólu. Jak je známo, v anglosaském světě naděluje hodným dětem dárky Santa Claus, v Británii též známý jako Father Christmas, který má za své pomocníky malé elfy. Ne každý už ale ví, že všechny vánoční dárky vyrábějí v Santově dílně (Santa‘s workshop) právě elfové a starají se též o soby.

Podle Carol Aebersold se tito elfíci objevují začátkem adventu v domácnostech, aby denně podávali zprávu Santovi o tom, zda jsou děti hodné, a zaslouží si proto být na Santově „Seznamu hodných” (“Nice list”) a dostat dárky, nebo naopak by měly být zapsány do hříšného „Seznamu zlobičů” (“Naughy list”). Hračka „Elf na poličce” je teď už registrovaná obchodní značka elfovské figurky, kterou rodiče každý den schovají v jiné části domu a předstírají, že elf se tak pohybuje, sleduje dětské chování a podává zprávy zpět Santovi. Děti samozřejmě ohromně baví každé ráno elfa hledat a zpříjemňují si tak měsíc dlouhé čekání na Vánoce!

My máme tento rok elfy ve škole. Loni jsme měli myši, letos na podzim lišky, a teď se objevili elfové. Ale asi to nejsou ti z Caroliny knihy, protože ti naši jsou spíš malí záškodníci a nezbedové. (Kdoví, co to vlastně máme!)

Začalo to nevinně – dětem jsem jedno odpoledne připravila pracovní listy na angličtinu, a když jsme se je druhý den chystali vyplnit, zjistili jsme, že někdo vymazal písmenka a nechal tam jen prázdné řádky, takže chudáci děti pak musely všechno celou hodinu vypisovat. Totéž druhý den. Bylo nám to i s mou asistentkou celé nesmírně podezřelé, a tak jsme na noc nastavili fotopast. A prásk ho! Zachytili jsme elfa, jak leze do složky se sešity. Škoda, že ho fotopast nedokázala ve vybírání písmenek i zastavit, a tak děti musely zase zamakat a všechno napsat růčo fůčo.

Dva dny na to jsem na fotopasti našla fotku ztemnělé třídy, a uprostřed DVA skřítky, jak společně kradou z nástěnky velké písmeno W. Neřádi Elfové proto dostali pracovní název „welfové”. Další den se ztratilo “E”, poté “L” a kdo čeká, že přišlo na řadu i “F”, tak by mohl z fleku kandidovat na cenu Detektiv roku. Na prázdné místo po efku nám ještě ti malí tajtrlíci dali fotku z krádeže s výsměšným komentářem, že prý je nikdy nechytíme!

To jsme si samozřejmě nedali líbit a o přestávce každý žáček místo hraní smolil dopis pro skřítky – tu výhružný, tu prosebný, jinde varovný, a nechali jsme jim je přes noc na lavicích. Výsledek byl ohromující – písmenka se nám vrátila, dokonce i s omluvným dopisem! Velkoryse pominu fakt, že nám přitom welfové shodili z prádelní šňůry velkou část spoďárů (čistých!) alias 3D nástěnky ke knize “Mimozemšťani mají rádi spodní kalhotky”, protože v dopise příšernou angličtinou stálo vysvětlení jejich zlodějin: Naši skřítci prý nedávali pozor ve Welfí základní škole na Severním pólu, a tak se ocitli na Santově „Seznamu zlobičů”, a potřebují se do Vánoc naučit číst a psát.

Až nám bylo Welfů skoro líto a kámen by se nad nimi téměř ustrnul…

...

...

...

…dokud jsme další den nezjistili, že jeden se mi vtírnul do batohu a doma rozkramařil dětské hračky, kuchyni po manželově vaření a udělal svinec v koupelně. Den na to pak ve třídě vyrabovali ne dva, ale teď už tři welfové naši speciální krabici s drahými fixy na fonetiku a i když se evidentně učili psát svá jména, nechali fixky bez víček, což je dost velký průšvih, protože pera rychle vysychají. Doufám, že to všechno Santa vidí a učiní tomuto chování svých malých kolegů brzy přítrž, protože jestli takhle řádí koncem listopadu, tak abych se v prosinci bála vkročit do třídy!