Co děláš na letišti?
Spolu s tisícemi dalších Čechů žijících v Británii zachtělo se i mně uvidět zase po roce svou rodinu a navštívit rodnou hroudu. Byl červen a v Anglii začala po měsících relativního klidu a postupného rozvolňování sílit Delta, která přemohla i naši domácí britskou mutaci Alfu. Evropské zprávy to prezentovaly jako morovou ránu a země EU se předháněly v tom kdo a jak zabrání vstupu Britů na své území, a do toho ten brexit. Málem mě proto omylo, když i Vojtěch prohlásil, že Británie je na zákaz, načež týden na to zcela obrátil a nechal se slyšet, že naočkovaní Češi mohou vstoupit na území koruny české nejen bez karentény, ale i bez testů.
Letenky jsem měla už dávno (přerezervované z letošních Velikonoc, jež byly přebukované z Vánoc, a ty zase byly přesunuté z loňských Velikonoc), ale mít jízdenku ještě neznamená, že skutečně někam můžete jet, což v době covidu platí stonásobně. Letenky mi navíc před létem bez udání důvodu třikrát zrušili, a tak jsem se naštvala a koupila si jízdenky na autobus – ten snad pojede a těch osmnáct hodin v autobusu s hadremu na obličeji nějak zvládnem. A jako bonus si ještě užijeme evropský road trip, při kterém uvidíme cestovatelské trháky typu tmavý podmořský vlak mezi Doverem a Calaisem, zaplivané bruselské autobusové nádraží, ospalý noční autobusák v Lucemburku či předraženou německou benzínku. Takovými instagramovými hity se letos každý nebude moci pochlubit!
Prázdniny nám vesele utekly. Vystřískali jsme maximum z toho, že se nacházíme v centru Evropy, uprostřed Schengenu a vlastníme pasy EU, a tak jsme si odskočili i do italských Benátek či rakouských Alp. Díky tomu všemu jsem se stala poměrně zběhlou v evropských cestovatelských semaforech, vstupních podmínkách, příjezdových formulářích a zejména přehršlí neustálého testování dětí (mně v žilách koluje AstraZenecca). Naštěstí ale jako učitelka vydělávám strašně těžké prachy a nevím, co s nimi, a tak mi bylo potěšením každou chvíli vyhazovat peníze za ty samé testy, kterých jsem si z Anglie zadarmo přivezla plný kufr, neb je fasujeme ve škole.
Navzdory ostříleným cestovatelským zkušenostem jsem byla před cestou do Londýna značně nervozní, protože jednak bylo potřeba všechno zabalit, zvládat vlastní i dětské zklamání z toho, že odlétáme a rodinu zase na hodně dlouho neuvidíme, dále objednat povinné PCR testy po příletu do Británie, protože bez nich nejde vyplnit příjezdový formulář, a současně v Česku načasovat poslední testy před cestou tak, aby odpovídaly anglickým požadavkům. A přitom všem doufat, že ten let zase nezruší, protože tím by padlo celé pečlivě postavené domino.
Cesta na letiště začala slibně – přišla šílená bouřka a někdo nechal v autě pootevřené okénko, takže jsem hned po vyčerpaném dosednutí na sedadlo spolujezdce získala pocit, že jsem upadla do hlubokého šumavského močálu. Rychle jsem si domů skočila pro pár osušek a jedny suché džíny, do kterých se v nejhorším převleču na letišti. Naštěstí jsem za ty dvě hodiny cesty ale relativně oschla a zbytek dosušila na dámských záchodcích, takže už jsem nevypadala počuraně a mohla se věnovat své oblíbené zábavě – čekání na otevření odbavovacích okének. Tentokrát jsem měla za cíl být jako jedna z prvních ve frontě, protože mi bylo jasné, že kontroly všech dokumentů a testů zaberou děsně času, a jak mi chmurně sdělil pán na přepážce, ani na to nebyli vybaveni čtečkou QR kódů.
Po slavnostním odbavení a smutném rozloučení s rodiči zbýval poslední krok před úlevným vydechnutím v letištní hale – prokázat se palubním lístkem a pasem policii ČR. Na pasovce nebyla žádná fronta, a tak jsme slušně pozdravili sympatického policistu a bez vyzvání předložili pasy. Pán právě svačil koblížek, vesele nás ignoroval a hlasitě se bavil s kolegou o tom, jak tady v Praze na hranicích nedávno zachytili hledanou osobu. Poté si před námi pomalu olízal všech deset ocukrovaných prstů, a když už jsem se děsila, že těmi oslintanými rukami hrábne po našich zánovních pasech (je očkován, není očkován? Má covid, nemá covid?), utřel si je do suchého ubrousku. Použít vedle stojící dezinfekci ho nenapadlo, ale tak nejsme cíťové a budujeme stádní imunitu, že jo. Možná jsem mu měla na rozloučenou olíznout přepážku, ať jsme si ve vyměňování bakterií kvit.
Do odletu zbývala hodina, a tak jsme se pohodlně usadili ve skvělé letištní restauraci a objednali poslední české jídlo, když tu náhle volá manžel a ptá se, kde jsme. Matně mi problesklo hlavou, že už jsme spolu pár dnů nemluvili a jestli si vůbec uvědomuje, že se dnes vracíme, ale naštěstí píšu všechny důležité datumy do kalendáře, takže nás jistě čeká s otevřenou náručí.
„Jsme na letišti,“ hlásím mu.
Manžel (zaraženě): „Na letišti? Co děláte na letišti?“
„Jedeme domů přece.“
„Vy jedete domů?! Dneska? To mi nikdo neřekl!“
„Vždyť je to napsané v kalendáři.“
„Ne, to mi vůbec nikdo neřekl.“
„Je to v kalendáři v ložnici, hned vedle skříně.“
„O tom já vůbec nic nevím. A v kolik teda dorazíte?“
(Těžký život dyslektika aneb Ať žije dokonalá manželská komunikace!)
Domů jsme se dostali už relativně bez problémů v jednu ráno. Pravda, letadlo v doznívající bouřce chvílemi trochu houpalo, ale na britských hranicích to šlo rychle a díky zpožděnému vlaku jsme po šíleném úprku příletovou halou chytli i jeden z posledních nočních spojů na kraj Londýna. V Londýně v noci metro ani vlaky nejezdí a nechtělo se mi uprostřed noci čekat s dvěmi unavenými dětmi a dvěmi těžkými kufry na dva autobusy, co by nás odvezli domů, a tak jsme vzali taxíka. Ocenila jsem, že pán neměl potřebu se mnou nijak konverzovat o blbostech, protože to bych už vážně nedala, a za své krásné mlčení si proto vysloužil větší diško. Také je potřeba pochválit manžela, že měl doma pěkně uklizeno, i když nás nečekal, a zároveň se mu veřejně omluvit – v kalendáři sice bylo napáno, kdy se z Čech vracíme, a dokonce několikrát. Ale díky všem těm rušením letů a změnám nebyl ani jeden datum příletu správný...
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Alena Damijo
Ha! Covid! Přišel nezván, nevítán
...domácnost mou otočil a mě tím vytočil! Po více než roce a půl pandemie jsem takto "mrazíkovsky" mohla poprvé zavřeštět i já. Byl pátek ráno, už jsme s dcerkou skoro připravené vyrazit do školy, a zatímco se dítě zubí,...
Alena Damijo
Být stále mlád
Nedávno jsem narazila na článek s titulkem „šik po čtyřicítce“. Ani nevím, o čem byl – jen ten název totiž zvednul ze židle mě i mé čtyři křížky, páč to znělo jako „i stará rašple se ještě může zatřpytit."
Alena Damijo
Halloween? Ne, děkuju
Anglie potemněla, a kam se oko podívá, tam svítí vydlabaná dýně, visí přerostlý pavouk a nebo straší zlý duch či ohyzdná čarodějnice. Přichází totiž noc děsů – Halloween, dlouho očekávaná zábava mladých věkem i duchem!
Alena Damijo
Jak být dobrým "školním rodičem"
Každý z nás chce pro své dítko to nejlepší a touží být nejúžasnějším rodičem pod sluncem. Ale uvědomujeme si, že ne každý takový milující rodič je zároveň skvělým „školním rodičem“? My učitelé bychom mohli vyprávět...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 111
- Celková karma 9,86
- Průměrná čtenost 2008x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com