Dnes bych se chtěla věnovat první operní primadoně. Jejíž život je inspirativní, ačkoli nebyl zrovna nejdelší...
Maria Malibran, vlastním jménem María Felicitas García Sitches se narodila 24. března 1808 v Paříži. Narodila se do rodiny muzikantů. Její otec Manuel García byl velmi populární Rossiniovský tenor, její matka sopranistka. Následně se i její mladší sestra Pauline Viardot stala úspěšnou pěvkyní a skladatelkou 19. století.
Mariin hlas dosahoval až neuvěřitelné pohyblivosti a rozsahu. Byla klasifikovaná jako mezzosoprán, ale dosahovala poloh jak sopránových tak altových. To jí umožňovala zpívat prakticky jakoukoli roli.
Svého prvního úspěchu dosáhla, když debutovala jako Rosina v Il Barbiere di Sivigila v Londýnském King's Theatre, kde původně zpívala pouze ve sboru. Tenkrát jí bylo pouhých 17 let (1825) a původně jen zaskakovala za indisponovanou operní divu Giudittu Pastu. Publiku se ale tak líbila, že v roli setrvala do konce sezóny. Milovníci opery jistě vědí, že tato role není zrovna jednoduchá, nedokážu si představit že bych ve svém věku dokázala zazpívat a odehrát něco takového. Svého brzkého úspěchu jistě dosáhla díky svému otci, který byl jako učitel znám svými tyranskými způsoby. Stejný případ je nám znám od Mozarta, myslím, že by si Manuel a Leopold ve výchově svých geniálních dětí jistě rozuměli.
Po skončení sezóny v King's Theatre se celá rodina Garcíových přesunula do New Yorku, kde tahle ,,operní společnost'' představila italskou operu prakticky poprvé. María zde vystoupila celkem v osmi operách z toho dvě napsal její otec.
V 18 letech byla María donucena provdat se za pětačtyřicetiletého bankéře Françoise Eugena Malibrana, který si Maríu od otce koupil za zhruba 1000 franků. Manželství netrvalo ani rok, Malibran totiž zbankrotoval a María ho živila ze svého honoráře za představení. Toto by si nechala líbit málokterá žena. Jednoho dne už toho měla dost a vrátila se zpět do Evropy přesněji do Paříže (1827).
Roku 1828 jí Rossini v pařížské inscenaci své opery Semiramide nabídl hlavní roli. María samozřejmě excelovala. Od tohoto okamžiku byla známá jako La Malibran. Získala si Rossiniho srdce jako před tím její otec. Okouzlila samozřejmě i jiné mistry bel canta. Vincenzo Bellini ji svěřoval velké role svých mistrovských děl jako třeba Norma (Norma) nebo Amina ( La Sonnambula). Gaetano Donizetti ji angažoval jako Adinu (L'elisir d'amore) a trochu později napsal přímo pro její hlas operu Maria Stuarda (1835).
Roku 1829 se osudově zamilovala do belgického houslisty Charlese Augusta de Bériota. Pár spolu žil takzvaně na hromádce 6 let, protože María byla stále ještě vdaná za Malibrana. V roce 1833 se jim narodil syn Charles-Wilfrid de Bériot, který se stal klavírním pedagogem. Pro ní a jejího manžela složil Felix Mendelsshon-Bartholdy překrásnou árii pro soprán a orchestr Infelice.
Mariino pracovní nasazení je neuvěřitelné. V sezóně zpívala několik rolí najednou a k tomu ještě recitály. Nějaké představení měla prakticky každý den. Pátého července 1836 se María v londýnském Regent's Park projížděla s přáteli na koni. Na projížďce z koně bohužel spadla a vážně se zranila. I přes bolesti odmítla jakékoli léčení a večer koncertovala. Na koncertě zkolabovala ale ani to jí nepřesvědčilo a potvrdila vystoupení, které se mělo konat následující den. Druhý den ráno María Malibran zemřela v kostele kde měla vystupovat.
María byla nejen neuvěřitelnou pěvkyní, ale také skladatelkou, malířkou, scénografkou i návrhářkou kostýmů. Její výrazové schopnosti prý nedokázal nikdo z pěvců 19. století napodobit. Hrála tak dokonale, že i sami skladatelé ztrácely pevnou půdu pod nohama, když na jevišti viděli, jak se jejich postavy zhmotňují.
Na uctění její památky je po ní v Benátkách pojmenována ulice, náměstí, hotel a dokonce i divadlo.
v odkazu naleznete ukázku v tvorby Maríe Malibran
https://www.youtube.com/watch?v=CsVMIAWvgBQ
