Jakoby nám panika okolo globálního oteplování nestačila, začala celosvětová jaderná panika. Naštěstí je ještě pár hlasů tu a tam, kteří si klepají na čelo a vyzývají ke klidu. Jaderná panika tak naštěstí pomalu utichá, přehlušená místní vládní krizí.
Radioaktivita? Kdepak!Wikimedia Commons
A to i navzdory smutnému výročí černobylské katastrofy.
Jaderné energetice narozdíl od trapných zelených pokusů vyhladovět Zemi (řepka), zhyzdit krajinu (větrníky) či vyčerpat státní rozpočet(soláry) vyslovuji podporu dlouhodobě.
Zahraji li na strunu protiválečných aktivistů: kolik lidí v hladovějící Africe se mohlo najíst za dotace nesmyslně nacpané do takzvané zelené energetiky?
Že se tu a tam stane nějaká ta nehoda... inu s tím se musí počítat. Nebude ani první, ani poslední. Ten, kdo ve Fukušimě naplánoval šestimetrové ochranné zdi nečekal desetimetrovou vlnu.
Proč mám ale nyní bít na poplach u nás, v české kotlině, daleko od všech potenciálních zdrojů zemětřesení či potop?
Proč najednou pouštějí do televize kdejakého ekologického teroristu?
Proč muselo Německo pozastavit své jaderné zdroje?
Inu, nám to jen prospěje, naši sousedi si od nás rádi koupí drahou elektřinu... Nevidím však k této panice žádný důvod. Jaderná energie je zatím nejčistší zdroj, jaký lidstvo vynalezlo a budeme ho používat až do doby, než vynalezneme něco lepšího. Soláry, větrníky či spalování jídla (resp. řepkového oleje, místo kterého mohlo růst něco užitečného) to nejsou a nebudou. Postavme si mezitím ještě pár bloků Temelína, kdyby náhodou u sousedů přestal foukat vítr.
Další moje většinou politicky zcela nekorektní články naleznete zde: http://dalibormusil.blog.idnes.cz/
