Poválečný vývoj v Evropě vedl k po(s)tupnému oslabování německého vlivu v Evropě na úkor vítězných mocností. Přesto panovaly v nejvyšších vojenských spojeneckých kruzích pochyby nad tím, zda trest pro Německo zodpovídal provinění.
Nejhlasitějším kritikem poměrů v poválečné Evropě byl americký generál George S. Patton. Byť během bojů s německým protivníkem svým vojákům přizvukoval naprostou tvrdost a neústupnost, s koncem války, která představovala pro Německo a jeho spojence jistou porážku, nešetřil kritikou a vážnými pochybnostmi, k čemu vlastně kroky spojeneckého velení vedou a za jakým účelem.
Brzy se jeho obavy potvrdily, když se k němu od nejbližších spolupracovníků donesly zprávy o brutálním řádění vojáků Rudé armády v ulicích Berlína. Detaily toho všeho s ním hluboce otřásly zvlášť poté, co Sověti začali porušovat vymezenou demarkační linii, oddělující americkou a sovětskou okupační zónu.
I přes námitky nenašel u tehdejšího prezidenta Eisenhowera žádné pochopení. Místo toho musel překousnout nařízení o vystěhování německých civilistů ze svých obydlí pro potřeby židovských uprchlíků, včetně plánu zničit všechny německé továrny (tzv. Morgenthauův plán), od kterého možná i skrze Pattonův striktní nesouhlas, nakonec upustila i americká vláda. Sám Patton si ve svých zápiscích poznamenal osobní zkušenost, kdy musel navštívit synagogu u příležitosti židovského svátku. Návyky židovské komunity, spojené s nedostatečnou hygienou způsobily, že byl generál Patton nucen podívat se na to, co během dne pozřel, ještě jednou.
Svou kritikou vůči chování amerického velení si vysloužil nelichotivou vizitku i v amerických médiích, které ho po prvotních pompézních adoracích a titulcích jako o největším americkém hrdinovi, začaly peskovat za neukázněnost a kritiku prezidenta, který dle něj vedl zcela benevolentní politiku vůči Sovětskému svazu a tím dláždil pomalou, ale jistou cestu k nástupu komunismu v Evropě.
Jeden z jeho posledních zápisků v osobním notísku zněl: Zničili jsme nejlepší německou rasu.
Krátce poté měl generál Patton vážnou autonehodu, na následky které 21. prosince 1945 podlehl.
