Číňan chtěl v Praze ryze českou specialitu. Dostal kung-pao

Z nabídek mnoha restauračních zařízení má člověk pocit, že již nežije na své rodné hroudě. V ulicích slyšet dialekt, který se nepodobá tomu, který slyší v běžném styku. Stejně s tím i přibývající, zcela neznámé entity.

Starší generace kroutí hlavou nad tím, kam to jejich potomci dotáhli. Zpytovat svědomí by si ovšem měli oni sami, jakým směrem své potomstvo vedli. Kritizovat umí každý. Jenže přiznat si své vlastní omyly, umí jen málokdo.

Kontaktem s veřejností, ať už v pracovním, nebo soukromém styku, si děláme jakési hodnocení, resp. svůj osobní světonázor, kam naše společnost spěje a kdo má zásadní vliv na tom, kam vlastně tahle společnost spěje a jaké dopady to může mít do budoucna.

Příkladem může být i příběh dvou manželů, kteří se vydali na poznávací zájezd po Asii. V jedné z mnoha exotických destinací si poroučeli něco zcela českého, jelikož i v ČR mají nespočet restaurací s ásijskou kuchyní. Personál restaurace nevěděl, jak se má zachovat. Pak jim bylo řečeno, že "cizácké pokrmy nemají v nabídce" s dovětkem, že pokud chtějí něco "svého", ať si to berou s sebou, nebo ať zůstanou raději doma...