Generál Vlasov: Zachráněn Němci, popraven Sověty. S požehnáním Američanů

Historie druhé světové války umožnila nahlédnout do osudů mnoha významných osobností té doby. Jednou z nejvýraznějších, a zároveň nejkontroverznějších, byl generál Ruské osvobozenecké armády (ROA), Andrej Vlasov.  

Jsou země a národy, které si více váží svých tyranů, než hrdinů. Jednou z takových zemí je i současná Ruská federace, vzniknuvší na ideologických základech bývalého Sovětského svazu. Proč ideologických?

Současný prezident RF, Vladimír Putin, během své kariéry věrného sluhy komunistického režimu ve službách SSSR a NDR, přičichl k různým praktikám a také k ideologii. Stejně jako současná německá kancléřka Angela Merkel, se kterou ho pojí kromě toho, že kancléřka mluví plynně rusky, i něco víc, než jen jejich společné působení ve strukturách bývalé východoněmecké tajné služby Stasi.

Tím společným pojítkem je nenávist k Německu. Sám Putin se jednou vyjádřil k znovusjednocení Německa v roce 1990 jako k naprosté katastrofě. Totéž si v ten samý moment zřejmě myslela (a možná si to i pořád myslí) také Angela Merkel, jejíž politika k naprosté katastrofě ze dne na den skutečně směřuje. To je také důvod, proč oba státníci opovrhují těmi, kdo Německo skutečně silné chtěl, ale nebylo jim to umožněno.

Jedním z takových lidí byl právě člověk, kterého jak kdysi sovětská, tak i současná ruská politická garnitura nenávidí ze všech nejvíc. Překvapivě to není Němec.

Andrej Andrejevič Vlasov. Bývalý generál Rudé armády. Než se dostal do německého zajetí, plnil příkazy tak, jak to měl v popisu práce. Nikdy nezacházel do krajností, ani nad rámec svých služebních povinností.

Po svém zajetí německou armádou v bojích u Leningradu si byl jistý, že jeho konec se blíží.

Smrt provazem, nebo kulkou do týla? Překvapivě, ani jedno.

Byl tedy na pochybách. Sovětská propaganda, šířená fanatickým komunistou Iljou Erenburgem, přiměla mnoho sovětských vojáků a civilistů k tomu, aby uvěřili lživým fámám o vraždících fašistických bestiích. Proto bylo nařízeno od hlavního štábu sovětského velení zničit a spálit všechno živé i neživé, pokud by byl ohlášen postup německé armády. Naštěstí ne všichni toto šílené nařízení uposlechli.

Po příchodu Wehrmachtu si lidé uvědomili, že nic z toho, co šířily oficiální sovětské sdělovací prostředky, se nezakládá na pravdě. Jak se později ukázalo, stejné metody si zachovaly i po rozpadu SSSR.

Generál Vlasov byl po příchodu do Berlína uvítán všemi poctami. Hned poté se setkal s říšským ministrem lidové osvěty, dr. Goebbelsem a poté i s ministrem vnitra, Heinrichem Himmlerem, který mu následně předestřel plán na vznik ruských jednotek, které by podpořily ofenzívu německých armád směrem na Moskvu a zároveň přiměly občany k revoltě vůči stalinistické diktatuře. Činnost ruských vojáků, bojujících proti Rudé armádě, byla pro tento cíl tedy zcela nezbytným krokem. Toho si byl vědom i generál Vlasov.

Byla tedy ustanovena Ruská osvobozenecká armáda (ROA), kterou tvořilo na 50.000 mužů. Mezi nimi i stíhací eso Semyon Byčkov, který byl německým velením oceněn za statečnost a zásluhy nejvyšším řádem pro dobrovolníky z východních území. Stejně jako generál Vlasov, i on se nakonec vzdal Američanům s nadějí, že válka ještě neskončí a všichni váleční zajatci budou moci dál pokračovat po boku Spojenců proti SSSR.

Stal se ovšem pravý opak. Válka v Evropě podpisem německého generála Jodla skončila a tím i naděje všech, kteří ze svých cel sledovali, jak Rudá armáda dobývá půlku Evropy.

Generál Vlasov a jeho vojáci už věděli, že je konec. Američanům už nic nestálo v cestě, než schválit předání na popravu...