Okamura (SPD) vs. ABB (ND) vs. Vandas (DSSS)

Procházením historie českého nacionalismu po roce 1989 se člověk mnohému přiučí. Miroslav Sládek zprvu představoval první vlaštovku. Tahle vlaštovka ovšem pošla dřív, než se stihlo něco zásadního v české politice udělat.

Po pádu sovětského impéria se národy střední, východní a jižní Evropy zbavily obrovského břemena, které z nich sálo veškerou životní sílu. Události v Čechách ovšem nabraly nevídaný směr, když se mezi uchazeči o post ve federálním shromáždění tehdejší ČSFR příhlásila strana, která se od jiných lišila ve všech směrech. Představovala první stranu západního střihu a i když jí téměř nikdo nevěřil, dosáhla výsledku, který zasel malé semínko naděje pro návrat západních hodnot v tehdy pošedlém státu v srdci Evropy.

Miroslav Sládek přišel jako blesk z jasného nebe. Ovšem osud to zařídil tak, že tenhle blesk brzy zhasl a to již po dvou volebních obdobích. I když se pořád pokouší o návrat do vrcholné politiky, výsledek bude pořád stejný.

Tomáš Vandas. Zcela nevýrazný, zato ovšem velice cílevědomý bývalý souputník Miroslava Sládka. Vlastenec tělem i duší. Hodně úpřimný. Možná i to je důvod, proč se Dělnická strana potácí pod hranicí výsledku, který by jí zaručoval vstup do parlamentu.

Tomio Okamura. Bez komentáře.

Adam Bartoš. Nejvýraznější osobnost českého nacionalismu 21. století. Bonviván s jasnými názory. Milovník umění a starostlivý otec.

Quo vadis, Česká republiko?