Diskriminace aneb další den v Ústavu pro studium dopravy
Šéfová zavírá dveře kanceláře a nabízí mi židli. Usedám. Kdopak si na mě asi stěžoval?
Neví, jak začít. Sedí proti mně, na sobě letní šaty. Bujný výstřih a svetr, jenž se nezapíná; oteklé tváře a kruhy pod očima. Nedívají se na mě, ale z okna. Od okna zbloudí ke dveřím a od dveří ke stolu. Leží na něm halda papírů. Další papíry vytékají z krabic vyrovnaných u stěny. Projekt bezpapírová kancelář se zjevně příliš nedaří.
Šéfová pozvedne zrak a zase jej sklopí. Takřka s ní soucítím. Jaké to asi je, když přijde večer domů? Svobodná matka, jež se zcela obětovala pro dítě. Takových let pro ně žila. Pro co žije dnes? Uvařit snídani, vypravit dceru do školy, spěchat do práce a z práce do družiny, z družiny na gymnastiku a večer úkoly, uvařit, vyprat, sklidit nádobí, v noci dodělat, co v práci přes den nestihla, a ráno vše začíná znova. Alespoň není čas přemýšlet. Ale dnes? O čem přemýšlí, když sedí v prázdném domě před televizí? Lituje? A co Arlene? Také lituje? Toho, co bylo a toho, co mohlo být? Drobná plavovláska, dva roky zcela sama v malém městě kdesi uprostřed Evropy. Co hledala v té drobné nevýznamné zemi, odkud kdysi přišli její předci? A co našla? Mě.
„Victor,“ šéfová pronese a veškerá má sympatie rázem povadne. Opravdu ho nemám rád.
Prý s ním odmítám spolupracovat.
Mlčím. Nevím, co slušného bych řekl. Slova, jež se mi honí v hlavě, slušná rozhodně nejsou.
Šéfová vzdychne, načež opět promluví. „Pochop, že jsme tým.“
A je to tu zase. Tým a provaz.
„Musíme táhnout všichni stejným směrem a ne každý jinam.“
Přitakávám. Rozumím. Mám přece týmového ducha. O tom snad nemůže nikdo pochybovat.
„O tom samozřejmě nikdo nepochybuje,“ spěšně mě ujišťuje šéfová.
Povzbuzen, přecházím do protiútoku.
„Co když,“ nadhodím, „má se mnou Victor problém kvůli mému původu?“
Ticho. Zcela jsem ji uzemnil.
Šéfová není schopná slova. Nedokáži se neusmívat. Totální vítězství. Snad mě bůh osvítil, že jsem si vzpomněl na diskriminaci.
Je nad slunce jasné, že šéfová ode mne nic podobného nečekala. Nejsem totiž typická minorita; vypadám jako ostatní kolegové. Avšak zákon nehovoří o diskriminaci pouze v souvislosti s rasou a barvou, ale také se výslovně zmiňuje o vyznání, náboženství, pohlaví, manželském stavu, sexuální orientaci, invaliditě, věku a, ano, národním původu. „A každý ví, že svým národním původem se od ostatních zaměstnanců odlišuju,“ dodám takřka vesele.
Šéfová stále ještě nereaguje.
Mnu si ruce. Jsem se sebou velmi spokojen. Velkoryse proto navrhnu, že se snad jedná o nedorozumění.
Okamžitě se toho chopí. „Ano, jistě, nedorozumění,“ opakuje dychtivě, až s ní opět soucítím. „V tom případě snad není nutné do toho, alespoň nyní, zatahovat personální oddělení.“
Souhlasím.
Šéfová si oddychne. Dokonce se jí do tváří vrátí trochu barvy.
„S Victorem si samozřejmě promluvím, abychom se podobným nedorozuměním v budoucnu vyhnuli,“ dodá, aby nemohla být nařčena, že situaci zametla pod koberec.
Přikývnu a pomalu se začnu zvedat.
„Pokud je to vše... Rád bych dodělal ty tabulky.“
„To by bylo bezvadné.“
Odcházím radostně. Dokonce špásovně mrknu na Victora, zcela náhodně se ochomýtajícho na chodbě. Z jakéhosi důvodu mé mrknutí neopětuje.
Jakub Dajč
Město v plamenech
Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.
Jakub Dajč
Velikonoční bitva
Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.
Jakub Dajč
Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví
Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.
Jakub Dajč
Plaváčci
Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Jakub Dajč
Bitva o toaleťák
Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Eurovize ukázala, že Izrael má v Evropě i nadále podporu, říká Fingerland
Vysíláme Válka o Gazu může skončit patem a zároveň se blíží konec premiéra Benjamina Netanjahua. V Rozstřelu...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
U izraelské ambasády ve Stockholmu se ozývala střelba, policie uzavřela okolí
Policejní hlídka ve Stockholmu v noci na pátek kolem 02:00 slyšela nedaleko izraelské ambasády...
ŘIDIČ/KA (VHODNÉ I PRO SENIORY) (A12607)
AURES Holdings a.s.
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 702x
aneb
Amerika
Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.