Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Je advent, což má být obecně čas zklidnění, úklidu v duši a pohody mezi lidmi. Nám do tohoto času, kromě války na Ukrajině, energetické krize a z ní vyplývající inflace a obav z budoucnosti, přibyla ještě volba prezidenta.
Jak to vidím já, máme velikou možnost vybřednout z marastu let minulých a zvolit si jako hlavu státu osobu reprezentativnější, slušnější, nežli je ta, která odchází. Máme možnost ukázat svým dětem a vnukům, že zvládáme kritické myšlení, že nedáme na laciné slogany a populismus, že nepodléháme návrhům zkratkovitého rádoby řešení. Protože už jsme dospělí a víme, jak to v životě chodí.
Ne, nikdo není dokonalý. Ani my, voliči, ani žádný z kandidátů na prezidenta. Každý z nich má své přednosti i nedostatky.
Je jistě spousta vlastností, kterých si na svém favoritovi ceníme a spousta důvodů, proč hodláme svůj hlas dát právě jemu či jí.
Volba každého z nás bude jedním velkým kompromisem, ať zvolíme kteréhokoliv z kandidátů. Kompromisem mezi vlastnostmi, které nám imponují a kterým jsme uvěřili a těmi, se kterými nesouzníme. Ale život sám je přeci jeden velký kompromis.
Pojďme tedy diskutovat, vysvětlovat, vyslechnout se navzájem, nikoliv devalvovat volbu druhého či přímo osobnosti kandidátů a jejich voličů, osočovat se a hrotit emoce. Kritika je samozřejmě vítaný nástroj diskuse, avšak kritika konstruktivní, odůvodněná, nikoliv zneužita jako nástroj pro dehonestaci.
Pojďme se chovat dospěle a lidsky.
Jde o naši národní důstojnost v příštích pěti letech, chovejme se tedy důstojně, moc prosím.
