Skláním se před generací mých rodičů, tedy generaci narozenou během, na, či těsně po konci 2.světové války. Jde o lidi, kteří přese všechno, co zažili a co se kolem nich změnilo, neklesají na mysli a zvesela s námi drží krok.
Skláním se před dnešními plus mínus sedmdesátníky, kteří zažili poválečné budovatelské nadšení, ale i nedostatek či přímo bídu materiální i duchovní. Kloním se před těmi, které na kolena nesrazily zásadní změny světa a společnosti.
Vysekávám poklonu všem babičkám a dědečkům, kteří první, samozřejmě černobílou, televizi, zažili doma někdy v pubertě, tu barevnou až v dospělosti a první mobilní telefon, styl cihla, si pořídili často až pár let před důchodem.
Přesto se mnozí z nich obdivuhodně vyrovnali s pokrokem v komunikačních technikách, ovládají své Smart phony, skajpují s vnoučaty, debatují s námi na sociálních sítích, natáčí si své (například zahrádkářské) úspěchy na mobil, sami si fotí, natáčí a katalogizují pokroky svých vnoučat.
A aby toho nebylo málo, zdatně si vyhledávají informace, spojení a často i nakupují po internetu.
Před pěti lety jsem se vdala. Jako by nestačilo, že jsem se vdala z lásky za toho nejlepšího chlapa a že spolu máme úžasného synečka, vyvdala jsem spolu s ním i báječnou rodinu.
Od té doby už nemusím (nejen v předvánočním hektickém čase) dělat spoustu věcí, například péct vánočku. Babička, mimo nespočetné další aktivity, peče. Báječně.
Protože mám v tom hektickém čase předvánočním svátek a jelikož jsem tentokrát celý předvánoční týden propendlovala s nemocným synkem v horečkách mezi domovem a pediatrem, dovezli mi babi a děda vánočku až do domu.
To by pořád ještě nebylo nic zvláštního, kdyby se babička potutelně neusmívala. A prý, čím se mi zdá ta vánočka zvláštní, jiná. Otupělá několika probděnými nocemi s dítětem v horečkách, přiznávám, že netuším. Babička odpovídá, že vánočka není ze 4+3+2 copanů, ale rovnou ze 6. Stále netuším, co tím chce „básník říci“, a tak jen projevím překvapení, že to lze. A babička povídá, že jde, ale že si nemohla zaboha vzpomenout, jak na to. „Tak mi děda vygooglil video recept, kde to ta paní dělala pomalu a pro blbý a tolikrát mi to pustil, až jsem ty 4 vánočky upekla jako nic. No nadohadovali a nasmáli jsme se při tom, co ti mám povídat.“
Vyprskli jsme s manželem smíchy při představě dědy, držícího notebook na lince, dohlížejícího na to, aby babička správně motala vánočku a nezamotala si přitom ruce.
A mně došlo, jak báječné máme rodiče. Že si poradí i v takovéto situaci.
A tak si dovoluji popřát na sklonku roku vám všem, ať jste anebo teprve budete rodiče a prarodiče.
Chci poděkovat svým rodičům za to, že nás vychovali v podmínkách, které měli a že jsou to tak skvělí parťáci pro nás i naše děti, jejich vnoučata.
Pevné zdraví, hodně štěstí, lásky, pohody a potěšení v Novém roce 2019 jim i vám všem.
