Jako člověk, který prožil násilí, vím, že nejhorší, co může potencionální oběť udělat, je poddat se strachu. Protože strach je to, co chce násilník budit, co krmí jeho nenávist, co posiluje jeho touhu po moci nad obětí či obětmi.
Proto se těším na nadcházející adventní čas. Těším se, až náš syn uvidí osvětlené stromy a veškeré zdobení, až se sejdeme u jednoho stolu, až domem zavoní cukroví a dobroty a atmosféru mystéria doplní svíčky. Až půjdeme do kostela a až budeme zpívat koledy. Těším se, až si my starší připomeneme vánoční zvěst a skutečný důvod slavení. Tedy především narození našeho Spasitele. Ale také skutečnost, že se uvidíme s našimi blízkými a světla svíček nás přiblíží k těm členům rodiny, se kterými se už u stromku nesejdeme.
A nejvíce se těším, že dojímavá atmosféra bude fungovat, jako tmel mezi jednotlivci i skupinami. Vím, že všichni nemůžeme zapomenout na vše, co hýbe světem. Ale zároveň, že vědomí, že nesmíme dát najevo poraženectví, slabost, ani strach Že nesmíme poskytnout bič do ruky těm, kteří si myslí, že nás budou děsit a ovládat. Že nás vědomí blízkosti a vzájemnosti ve skutečnosti posílí.
Že to, co, samozřejmě mimo jiné, já považuji za naše národní hodnoty, tedy právě i Vánoce a Advent a vše, co tato dvě slova znamenají a obnáší, budou naším nejmocnějším arzenálem.
