Trochu jiný výběh

Konečně… kdyže jsem to běžela naposledy? Minulý pátek? Pak mě zbrzdila odřenina ve slabinách a hned na to jsem, aby se to nepletlo, parádně jsem nastydla odspoda. Obojí je zažehnáno a já konečně vybíhám. 

Už jenom zavřít auto, pustit aplikaci v mobilu a sport tester, zavřít ledvinku. Hlavně neztratit doklady a klíče od auta, mobil. Úřady a neplánované nákupy teď, v nadcházejícím adventu, nebrat.

Jo a pustit oušku něco rytmického. Dneska UB40 a jejich Red red wine. Jooo, to se poběží.

Tohle miluju. Jen já a usínající lesopark. Začínám smrádkem. Jestlipak někoho někdy napadne tenhle zastrčený rybníček někdy vypustit a vyčistit? Radši nemyslet na jeho dno … námět na detektivku…

A už vybíhám na svůj přírodní ovál. Vždycky je tu lepší klima, ale tentokrát je tu tolik světla, že vypínám reflektor na hrudi. Vlastně on je teď někdy úplněk. Běžím. Listí tak krásně šustí, voní a jen maličko klouže. Koukám před sebe a soustřeďuju se na dech. Dvakrát vdechnu zlehka nosem, dvakrát vydechnu výrazněji pusou. Hm-hm-ffff-ffff, hm-hm-ffff-fff, hm-hm-ffff-ffff…. Je to trochu mimo rytmus, ty U2 minulý týden byly lepší. Mám si zkontrolovat tempo? Ne, radši se nechám překvapit. Zkusím to tady do lesa? Nebude to klouzat? Neztratí se mi v tom listí cesta? Ne, dokud nebude pevnější sníh, radši běhat po pevném povrchu. Dost bylo léčení a rehabilitace…

… pitomej bažant, málem jsem si krupla… ajo, čůrat se mi tedy docela chce, ale svlíkat se teď nebudu, to by mi uteklo teplo a vypadla bych z rytmu.

Radši se tudy vrátím zpátky na oválek…. Pane jo, to se nám zámek krásně vyfešákoval.

Už jsem pěkně dlouho neviděla labutě a kachny, kam se asi poděli, věční hladovci…

… jé, pěkně za sebou, tři nutrie jdou, vesele si kráčí, do vody hupnou … tak sem se přestěhovaly mršky nutrie, čau holky …kde asi bydlíte, není vám zima? Nojo, blbnu a vypadávám z rytmu… tak ju, hm-hm-ffff-fff-…..

A teď kam? Tak doprava a malinkou změnu by to chtělo. Tak tudy

Někdo běží za mnou. A šíleně funí. Uhnu napravo, ať si běží. Já se chci kochat a nenechat se vyprovokovat. Zvláštní. Funění se blíží, ale kroky neslyším. Spíš chrápání, dotyčný by se vysmrkat.

To je divný. Najednou mi je šílená zima, přitom se mi běží tak krásně. Zničehonic začalo foukat, tváře mi mrznou a na těle je mi najednou pěkná zima. A to jsem si libovala, jak jsem oblečení dnes vychytala,.

A co je ještě divnější, bolí mě jedno rameno a jeden bok víc než druhý. A v nohách mi bolestivě tepe. Je normální, aby mi takhle tepalo v holeních?

A ještě zvláštnější je, že mě bolí a mrznou bradavky.  Že by tak najednou? Asi se musím líp oblíkat a začít přelepovat… anebo si koupit pevnější prádlo.

No moment, ju nemám prádlo?… co to je? Já nejsem oblečená? Chytrá horákyně?

Otevřu oči…vedle mne nemocný syn asi dostal žízeň, tak se žíznivě přisál. Přitom nás oba odkopal, holomek. A průvan otevřel okno. Proto ta zima. Proto ten bolavý bok, záda. Na nohách se mi uvelebila kočka a z pootevřeného okna na mě, bez deky, ledově fouká. Ten chlad působí blahodárně na dýchací cesty syna, na mne už o dost méně. No jo, budu zase ráno Quasimodo… A vážně je ten úplněk.

Ach jo, on to byl jenom sen?....dnes jdu běhat!!!