Schází mi záložny na vzpomínky

Když nás -naštěstí- jen tak "olízly" první a druhé povodně, říkala jsem si, že -krom o životy a zdraví blízkých, dokumenty a peníze- bych se snažila bojovat o fotky mých tehdy dvou malých dětí. Říkala jsem si, že bych "se zbláznila", kdyby se mi s nimi něco stalo. Na mou omluvu, byla jsem mladá a cloumaly mnou hormony. Jak se tak říká, odříkaného chleba největší krajíc.

Následné životní eskapády způsobily, že část fotek nám znemožnila vydat osoba původně blízká. Další část fotek ukradli zloději nám přímo z auta na dovolené, a to v notebooku k němu přibalené externí pamětí, do níž byly po vyčištění paměti pc přeneseny. O něco později - když čert s..e, tak vždy na jednu hromadu - kamarádce, která vlastnila další část našich fotografií z jedněch z nejšťastnějších období mých dětí, vykradli zloději dům a ukradli jí pc i s vedle ležícím harddiskem.

Nebojte, nejsem malicherná, abych tu plakala nad fotkami miminek, když dospěly v krásné, skvělé, -díky Bohu- zdravé a úspěšné mladé lidičky. Jen mě občas píchne u srdce, když teď dokumentujeme růst našeho nejmladšího a mně se vybavuje, jak krásní, šikovní a roztomilí byli i oni dva.

Nejsem ani taková idealistka, abych předpokládala, že policie zasáhne a dá si tu práci s obvoláním či obejitím vytipovaných záložen, bazarů a jiných pochybných míst, kde jsou překupníci. Jsou jistě důležitější kauzy...asi.

Jen si tak říkám, zda by v dnešní přetechnizované době nemohla existovat anonymní služba podobná babyboxům. Tam by zloděj, ale i ustrašený nálezce (aby nebyl nespravedlivě nařčen z krádeže) mohl beztrestně -a třeba i motivován odměnou- odevzdat paměťové karty z ukradených či nalezených fotoaparátů, kamer, mobilů, harddisky z počítačů či externích paměti.

Pak by člověk jen obvolal tyto záložny, zaplatil by za převzetí, uložení a vydání svých vzpomínek a všichni by byli spokojení. Zloději i okradení, nálezci i zapomněnky.

Pro mne za mne, vemte si věci, ale neberte nám v nich uložené vzpomínky!