Diskuse pod mým blogem mne inspirovala o tématu závažném stejně jako problematika soužití nesourodých etnik a náboženství. NEMOCI imigrantů a OCHRANA proti nim.
Přiznávám, pár večerů jsem se vyhledáváním snažila přijít na to, zda jsou imigrantům a žadatelům o azyl nějaké testy prováděny, ale jediné odkazy s tématem „karanténa imigrantů“ spojené, byly ty na ebolu při jejím rozšíření v loňském roce.
Proto si dovolím následující úvahu a budu velmi ráda, když se mi dostane erudovaných odpovědi od skutečných odborníků (lékaři-ideálně epidemiologové, právníci…)
Vycházím totiž z úvahy, že důvodem většiny imigrantů pro opuštění jejich země za účelem lepších zítřků jsou neutěšené podmínky v jejich domech. Pod těmi si představuji (krom válečných konfliktů) nedostatek potravy a neutěšené hygienické zázemí. A tyto dva elementy (tedy podvýživa a nedostatečná hygiena) + časté soužití se zvířaty zpravidla s sebou nesou riziko onemocnění jednotlivců, v horším případě nebezpečí epidemií.
Jak říká pan Polický, dnes už běžně cestujeme do Afriky a Afričané k nám. Nemohu onu běžnost potvrdit ani vyvrátit.
Co mne však překvapilo, je množství nemocí, na které WHO doporučuje se očkovat, když cestujete do Afriky mimo turistická letoviska. Patří mezi ně :
- Kategorie očkování podle přenositelnosti, závažnosti a smrtnosti onemocnění:
- Kategorie I (vysoce smrtná onemocnění): očkování proti žluté zimnici a vzteklině.
- Kategorie II (snadno přenosná, alimentární nebo fekálně orální onemocnění): očkování proti virové hepatitidě typu A, břišnímu tyfu a choleře.
- Kategorie III (závažná, ale specificky přenosná onemocnění): očkování proti meningokokovým nákazám, japonské encefalitidě, klíšťové encefalitidě a virové hepatitidě typu B.
Pokud by někdo pochyboval o nebezpečnosti těchto nemocí a toužíte se, jako já, poučit o jejich příčině, přenosu, příznacích, míře nebezpečnosti a případné léčbě, přikládám další.
Protože se dá předpokládat, že mnozí zubožení žadatelé o azyl či (ekonomičtí) migranti budou současně i nositeli či přinejmenším přenašeči těchto nemocí, ptám se :
1/Jsou vůbec EU či hostitelské země připraveny zbudovat současně se sítí uprchlických táborů i síť testování jednotlivců na přítomnost jednotlivých patogenů a následné přeléčení případně nalezených patogenů?
2/Je vůbec v moci státní či evropské jurisdikce a nomenklatury vyčlenit dostatek peněz na to, aby se prováděním příslušných testů vymýtilo nebezpečí přenosu nemocí v hostitelských zemích? Aby se zamezilo rozšíření nemocí, na něž UŽ NEMÁME nebo NIKDY JSME NEMĚLI dostatek protilátek?
3/ Na základě zkušeností řidičů kamionů, popisovaných v mém blogu : Existuje vůbec legislativní síla zadržet imigranty/žadatele o azyl v táboře po dobu provádění testů, získání výsledků a přeléčení případně nalezených nemocí?
A i kdyby odpověď na všechny mé otázky byla ANO, dovoluji si ptát se dál. Někteří ze žadatelů azyl získají a časem nabudou možnosti vycestovat do zemí svého původu. Existuje možnost je, již nositele víz či občany konkrétních zemí v Evropě, otestovat, zda nemoci ze své domoviny nedonesli znovu?
Pan Nedoma v diskusi pod mým blogem přidal následující studii :
Riziko infekcí ze strany Afrických imigrantů:
V nemocnici v Melbourne testovali 375 Afrických běženců, výsledek testů je následující.
Helicobacter pylori byl diagnostikován u 60% z testovaných (35/58)
schistosomiasis u 41% (84/206)
chronická hepatitis B u 19% (32/167)
strongyloidiasis u 18% (32/179) (zde vkládám citaci :"Vyskytuje se především v tropických a subtropických oblastech, ale jsou známy případy napadení i v ČR" )
aktivní tuberkulóza (TB) u 18% (51/276) a letentní TB 55% (152/276)
patologičtí parazité ve stolici u 21% (31/145)
Panem Polickým mi bylo namítnuto, že si vymýšlím, že žádné takové nebezpečí nehrozí, že ŽÁDNÁ Z TĚCHTO NEMOCÍ nemá u nás mezihostitele a s ohledem na to, že my si ruce myjeme, používáme chlorovanou vodu, máme hygienické návyky a dodržujeme hygienická opatření, JSME MIMO NEBEZPEČÍ. Nechám na posouzení každému z Vás..
Já se jen ptám : 1/ mají Afričtí imigranti, kteří do Evropy přijíždí, podobné hygienické návyky (umýt si ruce po použití WC, umýt po sobě toaletu)? A pokud ne, budou ochotni se je naučit a akceptovat je? Nebudou vyvolávat diskusi na téma xenofobie v případě, kdy budeme naše děti držet opodál, mimo nebezpečí? Opravdu se nemusíme bát o naše děti, nemocné, staré lidi, o sebe?
2/ Budou akceptovat v hostitelských zemích zdravotnická nařízení a zákony (jako u nás Zákon o ochraně veřejného zdraví)?
3/ A v neposlední řadě, protože i to se týká zdravotní stránky věci. Protože lodi jsou plné především mladých mužů, předpokládám, že dříve nebo později přijde na přetřes i intimní stránka mezilidských vztahů. Obávám se, že mezi nimi bude určité procento nositelů výše uvedených nemocí (z nichž některé jsou v latentním stavu), někteří dokonce i viru HIV. Nepředpokládám, že by díky tomu byli vyloučeni z možnosti být kvůli tomu azyl získat. Budeme i je mít možnost poučit o správných hygienických návycích s intimním vztahem spojených, jako je používání kondomů, zvýšená opatrnost, hygiena (nepředpokládám, že by byla možnost naordinovat nemocným jedincům celibát)? Mimochodem, rejnovější studie WHO deklarují, že virus Ebola, které se, myslím, většina z nás obává nejvíce (ještě máme v živé paměti loňskou epidemii), přežívá v mateřském mléce, moči a semeni přeživších mužů 70, některé studie deklarují dokonce 90 dní (!).
Netuším, jak důvěryhodná je informace o odmítnutí kvót imigrantů Francií a Španělskem. Chci věřit, že ano, ale protože intenzita imigrace neutuchá (spíše naopak), obávám se, že jde o pouhé ticho před bouří, o pouhé nepatrné oddálení problému a my bychom měli být připraveni. Měli bychom být uvědoměni o možných rizicích a měli bychom trvat na nastolení ochranných opatření, která by tato rizika snižovala na nejnižší možnou míru.
Děkuji za Vaši trpělivost s takto dlouhým blogem a těším se na plodnou diskusi a snad i relevantní odpovědi na (předpokládám, že nejen) mé otázky.
D.S.
