Proč považujeme za správné očkovat našeho syna

Se sametovou revolucí se našinci otevřel svět a oči. S otevřením se světu vznikla pro Čecha zvyklého mít život „nalajnovaný“ i spousta možností říci NE, spousta svobod. Jenže nikdo nás neučil s takovou náloží svobody nakládat a už vůbec nás nikdo nenaučil nést za svá svobodná rozhodnutí odpovědnost. A v tom je, obávám se, pes zakopán.

K jedné takové svobodě patří i možnost rozhodnutí některých rodičů neočkovat své dítě. Nehovořím o dětech výrazně nedonošených či jinak zdravotně hendikepovaných, kde je individuální očkovací kalendář nasnadě. Mám na mysli děti narozené v termínu, zdravé. Respektive rozhodnutí jejich rodičů.

Tak jako se rozhlížím, než přejdu ulici, vyfoukám právě uvařené jídlo a posílám své děti do školy, aby získaly vzdělání, přijde mi přirozené využívat preventivní očkování k tomu, aby moje dítě nemuselo prodělávat nemoci, které v minulosti byly a bohužel stále jsou schopny zdecimovat celá území, ukončit či znepříjemnit mnohé životy.

Navíc si myslím, že generaci našich dětí a vnoučat zanecháme tolik zásadních problémů k řešení, že by k nim prostě neměly patřit epidemie černého kašle, neštovic, potraty způsobené pozdě prodělanými zarděnkami a spalničkami či impotence příušnicemi ...

Až dám syna do předškolních a školních zařízení, krom klidu na zařazení se do pracovního procesu bych ráda pocítila jistotu, že tam nevypukne epidemie pocházející od neočkovaného dítěte.

Je totiž poměrně snadné říci ne, prostě protože mohu či z člověku vrozené revolty (či na základě jiných důvodů, které mne nenapadají). V dnešní internetové době lze jednoduše podlehnout panice ze složení vakcin či nechat se obalamutit mnohdy i vykonstruovanými poplašnými zprávami (viz odkaz na konci). Je už složitější dát si práci a vyhledat studie, podporující OBĚ stanoviska a snažit se učinit si objektivní názor. Ale úplně nejtěžší je rozhodnout se a za svým stanoviskem si stát s vědomím, že ho jednou budu obhajovat před svými dětmi.

Co je ale úplně nejdůležitější je, aby naše děti a děti jejich dětí měly co nejmenší pravděpodobnost, že budou mít život komplikovaný nemocemi pocházejícími od nově vzniklých „přenašečů“ a aby takových přenašečů bylo co nejméně. Myslím, že pak by hliník údajně obsažený ve vakcínách byl pouze minoritním problémem.

Vnímám to tak, že tím, že očkuji naše dítě, chráním nejen je, ale i děti, které očkované být z nějakého důvodu nemohou. Cítím se však zároveň tak trochu zneužita rodiči dětí vědomě neočkovaných, protože vlastně ve svém rozhodnutí bezděky kalkulují s proočkovanou většinou.

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5464