Tolik jsem se zabrala do nachystání věcí na natáčené plavání se synem (8 měsíců), vytvoření make upu (nevodovzdorný, dobře mi tak) a úklid prádla do myčky a nádobí do pračky (nebo obráceně?), že jsem to málem propásla.
Naštěstí mě jeho radostný výkřik vrátil zpět do reality. Dokázal to! Náš syn opustil vymezený prostor na pěnových kostečkách, odkutálel se k balkonovým dveřím a radostným křikem celému světu oznamoval, že odteď už není pasivně ležící miminko. Dokutálí se, kam potřebuje, vzepře a za chvíli se z našeho človíčka zručného (co potřebuje, to si podá, předá mezi ručičkama a ústy a odloží, když ho to přestane bavit) stane i človíček polo až zcela vzpřímený a následně i pohyblivý. Evoluce v několika měsících.
Obvolala jsem manžela, rodiče, starší děti. Takovou radost jsem měla, takovou radostí mě náš chlapeček nakazil. První krůček k samostatnosti. Malý krůček pro lidstvo, mega krok pro rodinu.
Okamžitě mi, jako film, proběhla myslí vzpomínka na stejné chvíle našich dětí, na to, co nás čeká následující měsíce, roky. Ustavičný strach, abychom ho ochránili před úrazem a zároveň snaha ho příliš neomezovat a nechat ho jít svou cestou, byť i cestou pokus omyl.
A ještě větší strach o to, aby nikdo neublížil jemu.
Ztrácíme se. Jeden druhému, sami sobě. Plýtváme svým časem, silami, argumenty, energií, emocemi. Zabýváme se nesmysly jako co, kdy, jak a komu který politik (prezident) řekl či neřekl, kdo smí či nesmí projet naší zemí, čím nám jeho průjezd hrozí, co by nám mohl připomínat.
O co hůře, váháme, zda se ozvat, když máme pocit, že nám jde do úzkých. Vlastně ty chvíle, kdy jde o mnoho, už ani nejsme schopni rozpoznat. Jako bychom pořád balancovali na špičce nože, jako by nám otupěly všechny smysly, jako bychom ztratili smysl pro sebezáchovu, pro spravedlnost.
A přitom to úplně nejdůležitější nám mnohdy proplyne před očima, mezi prsty. Chvíle, okamžiky, události, pocity, úžasnosti, opravdovosti.
A právě kvůli našim dětem stojí zato bojovat, stojí za to je chránit, tuto suverenitu si musíme uchovat. Ne politici, ne armáda, ne soudy, My. Pro ně, pro jejich svobodu, pro jejich svobodnou budoucnost.
